Do čeho exekutoři strkají nos? Ústavní soud je musel přibrzdit

Exekutor ve Frýdku-Místku žádal po advokátovi například údaje o probíhajících nebo skončených soudních, správních či jiných řízeních, ve kterých jeho klient vystupoval. Chtěl také vědět, zda muž podával přihlášky pohledávek do insolvenčních řízení, případně zda uzavíral splátkové kalendáře s dalšími dlužníky.

Žádost o poskytnutí součinnosti odůvodnil soudní exekutor tím, že procesní zastupování klienta v nalézacích řízeních je správou majetku ve smyslu exekučního řádu. Když mu advokát nevyhověl, dostal od Okresního soudu ve Frýdku-Místku pořádkovou pokutu 500 korun.

Ústavní soud se postavil na stranu advokáta. Zvolený výklad by v konečném důsledku vedl k tomu, že by právník musel sdělovat veškeré informace o nesouvisejících nalézacích, exekučních a insolvenčních řízeních, v nichž hájil majetkové zájmy klienta.

Soudní exekutor a obecný soud v napadených rozhodnutích vyjádřili názor, že procesní zastupování klienta stěžovatele v řízeních před soudy je správou majetku, když pohledávky jsou za majetkovou hodnotou a stěžovatele tedy stíhá povinnost podat soudnímu exekutorovi požadované informace. S tímto uvedeným závěrem se však Ústavní soud nemůže ztotožnit. V konečném důsledku by totiž byl advokát v případě účasti jeho klienta, coby povinného v exekučním řízení, na výzvu soudního exekutora povinen sdělit veškeré informace související se zastupováním klienta v naprosto odlišných, třeba i zcela nesouvisejících řízeních nalézacích, exekučních, insolvenčních aj. Naopak vyřčení souhlasu s uvedeným závěrem by do budoucna naprosto popřelo smysl existence povinnosti advokáta k mlčenlivosti, neboť v případě účastenství klienta v exekučním řízení na straně povinné by tato povinnost zcela neexistovala a soudní exekutor by mohl požadovat podání také informací pro samotné efektivní vymožení exekvované povinnosti nerozhodných, uvedl dnes Ústavní soud.