Gustav Husák: Oddaný sluha režimu, který ho chtěl původně odpravit +VIDEO

Jeho politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se stal členem vedení slovenské komunistické strany a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se také na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců plnícím roli slovenské vlády, měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost.

Na jaře roku 1950 spolu s V. Clementisem, L. Novomeským a dalšími, byl obviněn z buržoazního nacionalismu a odvolán z funkce předsedy Sboru pověřenců. V únoru 1951 byl zatčen a v dubnu 1954, ve vykonstruovaném soudním procesu s tzv. buržoazními nacionalisty, odsouzen na doživotí. Stal se jednou z mnoha obětí systému, který sám budoval.

Z doby povstání se zachovalo několik písemných svědectví o Husákových názorech na perspektivu Slovenska. "Je třeba, aby slovenský člověk považoval za svoji vlast... území od Aše až po Vladivostok," napsal v září 1944. Zachoval se i dopis, v němž doporučoval, aby se problémy Slovenska řešily jeho začleněním do svazku národů SSSR. Jindy své názory, aby byly přijatelnější, ředil přesně stanovenými dávkami nacionalismu. Ale buržoazním nacionalistou, za kterého byl vydáván v 50.letech, skutečně nebyl.

Roku 1960 byl propuštěn z vězení a o tři roky později rehabilitován. Nemalou zásluhu na tom měli čeští reformní historici, a z nich hlavně Milan Hübl. Pro zajímavost: V 70.letech se mu Husák "odměnil" sedmiletým vězením, informuje totalita.cz.

Po invazi obrátil

Během takzvaného Pražského jara v roce 1968 vystupoval Husák nejprve jako stoupenec reformnímu proudu v komunistické straně a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil, a když se v dubnu následujícího roku dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara. Již v prvním projevu po zvolení mimo jiné řekl: "Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě... různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci...".

Cílevědomý Husák svůj vzestup na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987 ve svých rukou prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě.

Zdroj: YouTube

Po nástupu Michaila Gorbačova v roce 1985 se i Gustáv Husák přihlásil k podpoře nových impulsů ze Sovětského svazu, ale v praxi se nezměnilo nic. Změny nepřinesl ani XVII. sjezd KSČ v březnu 1986, po němž v Předsednictvu ÚV KSČ zůstali všichni jeho dosavadní členové. K pohybu došlo až v roce 1987, kdy Gustáv Husák při své návštěvě Moskvy deklaroval ochotu otevřít vedení strany mladším kádrům a sám 17. prosince 1987 na návrh části členů vedení KSČ rezignoval na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, v níž ho nahradil Miloš Jakeš.

Po další dva roky sice Gustáv Husák zůstal prezidentem republiky a členem Předsednictva ÚV KSČ, ale do politiky už vzhledem k horšícímu se zdravotnímu stavu výrazně nezasahoval.

Pro něj trpkého konce se dočkal v prosinci 1989, kdy musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta a "nepřítele socialistického zřízení" Václava Havla. V únoru 1990 se Husáka zřekli i komunisté, ze strany, kterou mnoho let vedl, byl vyloučen. Zemřel 18. listopadu 1991 ve věku 78 let, dva roky po pádu režimu, který pomohl vystavět.

Osmý československý prezident byl dvakrát ženatý. S první manželkou Magdou Lokvencovou měl syny Vladimíra a Jána. Jeho druhá žena, novinářka a překladatelka Viera Millerová, zahynula v roce 1977 při leteckém neštěstí u Bratislavy.