Praha - Od mládí se Gustav Husák (1913 - 1991) angažoval v levicovém hnutí. Již v šestnácti letech vstoupil do Komunistického svazu mládeže a roku 1933, ještě jako student bratislavské právnické fakulty, do KSČ. Svým vzděláním, obratností v získávání politických přátel i schopností reagovat na aktuální politické otázky se výrazně odlišoval od většiny komunistických funkcionářů.
Jeho politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se stal členem vedení slovenské komunistické strany a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se také na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců plnícím roli slovenské vlády, měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost.
Na jaře roku 1950 spolu s V. Clementisem, L. Novomeským a dalšími, byl obviněn z buržoazního nacionalismu a odvolán z funkce předsedy Sboru pověřenců. V únoru 1951 byl zatčen a v dubnu 1954, ve vykonstruovaném soudním procesu s tzv. buržoazními nacionalisty, odsouzen na doživotí. Stal se jednou z mnoha obětí systému, který sám budoval.
Z doby povstání se zachovalo několik písemných svědectví o Husákových názorech na perspektivu Slovenska. "Je třeba, aby slovenský člověk považoval za svoji vlast... území od Aše až po Vladivostok," napsal v září 1944. Zachoval se i dopis, v němž doporučoval, aby se problémy Slovenska řešily jeho začleněním do svazku národů SSSR. Jindy své názory, aby byly přijatelnější, ředil přesně stanovenými dávkami nacionalismu. Ale buržoazním nacionalistou, za kterého byl vydáván v 50.letech, skutečně nebyl.
Roku 1960 byl propuštěn z vězení a o tři roky později rehabilitován. Nemalou zásluhu na tom měli čeští reformní historici, a z nich hlavně Milan Hübl. Pro zajímavost: V 70.letech se mu Husák "odměnil" sedmiletým vězením, informuje totalita.cz.
Po invazi obrátil
Během takzvaného Pražského jara v roce 1968 vystupoval Husák nejprve jako stoupenec reformnímu proudu v komunistické straně a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil, a když se v dubnu následujícího roku dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara. Již v prvním projevu po zvolení mimo jiné řekl: "Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě... různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci...".
Cílevědomý Husák svůj vzestup na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987 ve svých rukou prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě.
Zdroj: YouTube
Po nástupu Michaila Gorbačova v roce 1985 se i Gustáv Husák přihlásil k podpoře nových impulsů ze Sovětského svazu, ale v praxi se nezměnilo nic. Změny nepřinesl ani XVII. sjezd KSČ v březnu 1986, po němž v Předsednictvu ÚV KSČ zůstali všichni jeho dosavadní členové. K pohybu došlo až v roce 1987, kdy Gustáv Husák při své návštěvě Moskvy deklaroval ochotu otevřít vedení strany mladším kádrům a sám 17. prosince 1987 na návrh části členů vedení KSČ rezignoval na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, v níž ho nahradil Miloš Jakeš.
Po další dva roky sice Gustáv Husák zůstal prezidentem republiky a členem Předsednictva ÚV KSČ, ale do politiky už vzhledem k horšícímu se zdravotnímu stavu výrazně nezasahoval.
Pro něj trpkého konce se dočkal v prosinci 1989, kdy musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta a "nepřítele socialistického zřízení" Václava Havla. V únoru 1990 se Husáka zřekli i komunisté, ze strany, kterou mnoho let vedl, byl vyloučen. Zemřel 18. listopadu 1991 ve věku 78 let, dva roky po pádu režimu, který pomohl vystavět.
Osmý československý prezident byl dvakrát ženatý. S první manželkou Magdou Lokvencovou měl syny Vladimíra a Jána. Jeho druhá žena, novinářka a překladatelka Viera Millerová, zahynula v roce 1977 při leteckém neštěstí u Bratislavy.
Související
Dnes je Den památky obětí komunistického režimu. Kdo všechno se mu znelíbil?
Nedokázal jsem prohlédnout zločinnou podstatu komunismu, přiznal Pavel
Aktuálně se děje
včera
Izrael po rozhodnutí Turecka hledá nové dodavatele. Zvažuje i Česko
včera
Rusko opět vyhrožuje: Odpovíme zničujícím odvetným úderem, pokud Ukrajina zaútočí na Kerčský most
včera
Hamás dostal od Izraele ultimátum: Máte týden, jinak jdeme do Rafahu
včera
Čekání na schválení vojenské pomoci americkým Kongresem mohlo způsobit vážné škody
včera
Chcete se nám mstít? ICC varoval před odvetou vůči soudu
včera
Evropa si v současné době hraje s ohněm, varuje Orbán
včera
Velmi důležité, velmi nebezpečné. Kreml zareagoval na návrhy Camerona a Macrona
včera
Rusko plánovalo útok na německém území, chtělo zničit vojenskou pomoc Ukrajině
včera
Tragická nehoda na Třebíčsku: Auto vyjelo mimo silnici, žena zemřela
včera
Putin pracuje na nejkrutější válečné zbrani Ruska, tvrdí experti. Systém promění bojiště v hořící peklo
včera
Putin má paranoidní strach, že Západ omezí moc Ruska. Moskva proto enormně zbrojí
včera
Tuleja ministrem pro vědu a výzkum nebude. Nominace se vzdal
včera
Ruská armáda dobyla na Ukrajině území o rozloze 547 kilometrů čtverečních, oznámil Šojgu
včera
Počet mrtvých výrazně vzroste, varuje WHO. Pro invazi Izraele do Rafahu má nouzový plán
včera
Turecko sdělilo podmínky, za jakých obnoví obchod s Izraelem
včera
Česko vyzývá Rusko, aby přestalo s kybernetickými útoky
včera
NATO míří k tomu, aby překročilo červené čáry na Ukrajině, varuje Maďarsko
včera
HRW: Ruská armáda popravuje ukrajinské vojáky, kteří se vzdávají
včera
Kuleba: Rusko bude možné zapojit do mírových jednání až po mírovém summitu
včera
Napětí v Nigeru: Ruští vojáci vstoupili na základnu, kde sídlí americká armáda
Podle vysokého představitele obrany USA vstoupil ruský vojenský personál na leteckou základnu v Nigeru, kde jsou umístěny americké jednotky. Tento krok následuje po rozhodnutí nigerské junty zbavit se americké síly.
Zdroj: Julie Jarošová