Zemřela komunistická prokurátorka Brožová-Polednová, podílela se na vraždě Horákové. Rodina pohřeb tajila

O pohřbu podle serveru věděla jen rodina, takže se nemohl stát záminkou pro setkání radikálních komunistů.

Proces s Horákovou se konal v létě 1950. Tehdy devětadvacetiletá písařka právního oddělení ÚV KSČ Brožová-Polednová se k němu dostala jako čerstvá absolventka Právnické školy pracujících. Na konci líčení před pražským Vrchním soudem byly 8. června 1950 vyneseny čtyři tresty smrti, stejný počet doživotí a pět dlouholetých trestů.Foto: „Milada Horáková - barva" od Cassius Chaerea

Brožová se aktivně podílela nejenom na samotném procesu, ale byla přítomna i popravě odsouzených, ze které jí podle vlastních slov "bylo zle".

Zdroj: YouTube

V roce 2007 byla z podnětu Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu na Brožovou-Polednovou podána žaloba ze spolupachatelství na vraždě. Proti obvinění se hájila tím, že v roce 1950 byla ještě příliš mladá a nezkušená. Zároveň ale odmítala připustit, že osoby odsouzené v procesu s Horákovou byly nevinné.

V listopadu 2007 ji soud na osm let poslal do vězení. Kauza však rozhodnutím pražského městského soudu neskončila. Vrchní soud konstatoval, že role odsouzené v procesu s Horákovou nebyla natolik zásadní, aby ji šlo kvalifikovat jako vraždu, a tudíž je její čin promlčen. Nejvyšší soud poté věc vrátil Vrchnímu soudu k novému projednání. Ten počátkem září 2008 rozhodl, že Brožová-Polednová má ve věznici strávit šest let.

Do vězení nastoupila v březnu 2009. Kancelář hlavy státu nicméně upozornila na skutečnost, že soudy nezohlednily amnestie z let 1953, 1955 a 1990, které by se mohly případu týkat. Soud následně rozhodl, že se dvě amnestie na Brožovou-Polednovou skutečně vztahují, a zkrátil jí trest na tři roky. Z věznice ale vyšla už po roce a devíti měsících. Krátce před Vánoci 2009 jí totiž tehdejší prezident Václav Klaus udělil milost.

Proces s Miladou Horákovou a spol. (obvinění byli různé politické orientace: M. Horáková, J. Nestával, Fr. Zemínová, A. Kleinerová a J. Hejda za vedoucí národní socialisty, za sociální demokraty Z. Peška a V. Dundr, za lidovce B. Hostička a J. Křížek, dále „trockista" Z. Kalandra a stoupenec národních socialistů O. Pecl, nakonec řadový člen národních socialistů J. Buchal, „vůdce teroristické bandy na Ostravsku") začal před státním soudem 31. května 1950. Senát zasedal v následujícím složení: předseda senátu K. Trudák, soudci z lidu M. Kučera a J. Polanecký, soudci z povolání O. Matoušek a K. Bedrna, prokurátoři J. Urválek, J. Vieska, J. Kepák, A. Havelka a L. Brožová (provd. Polednová).

Již první den vypovídala Milada Horáková, informuje ustr.cz. Výpovědi ostatních obžalovaných a svědků pokračovaly osm dnů a provázela je organizovaná davová hysterie volající po maximálních trestech. Nakonec byly vyneseny čtyři rozsudky smrti: M. Horáková, J. Buchal, O. Pecl a Z. Kalandra, čtyři tresty doživotí a další těžké tresty odnětí svobody v rozmezí 28 až 15 let, zostřené konfiskací majetku a ztrátou občanských práv.

Odvolání odsouzených a žádosti o prezidentskou milost (Milada Horáková se této možnosti vzdala, žádost podali její otec a sestra) představovaly pro režim pouhou zdržovací formalitu. Pouze u Milady Horákové, na jejíž rozsudek reagovaly žádostmi o milost významné světové osobnosti, K. Gottwald zaváhal, ale nakonec ji neudělil. Dostala jen povolení rozloučit se svými nejbližšími: s dcerou Janou, sestrou Věrou a sestřiným manželem.

Milada Horáková byla popravena jako poslední ze čtyř odsouzených k trestu smrti v ranních hodinách 27. června 1950. Urnu s jejím popelem rodině nevydali a dodnes není známo, kde se nachází. V roce 1991 jí udělil prezident Václav Havel řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam. Den smrti Milady Horákové se stal Dnem památky obětí komunistického režimu.