Léčba epilepsie v Česku pokulhává. Víte, jak poskytnout první pomoc?

Přispět k prevenci, diagnostice, léčbě i změně postojů veřejnosti je cílem mezinárodního dne epilepsie, k němuž se v pondělí připojí 138 zemí světa.

Druhů epilepsie a typů záchvatů je několik. Záchvaty se mohou projevovat např. pouhým zahleděním, brněním, výpadkem paměti nebo pak známými křečemi se ztrátou vědomí. Záchvaty se mohou vyskytovat v průběhu dne, ale i v noci během spánku. Ke stanoveni diagnózy epilepsie zpravidla dochází za předpokladu opakovaného výskytu 2 a více nevyprovokovaných epileptických záchvatů.

Podle odborníků některým pacientům léčba pomáhá a žijí bez záchvatů, nebo počty záchvatů klesnou. Záchvat může postihnout během života i zdravého člověk, u zvýšeně citlivých osob se objeví po dlouhém bdění nebo požití většího množství alkoholu. Jde tedy o poměrně rozšířený problém i s finančními dopady pro zdravotní pojišťovny. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) loni dala na léčení epilepsie u 51.000 lidí téměř 700.000 korun, 45 procent bylo za léky.

Pro volbu správné léčby je potřeba určit konkrétní typ epilepsie. Tři čtvrtiny onemocnění jsou snadno diagnostikovatelné a léčitelné typy, čtvrtina jsou těžké, komplikované a vzácné syndromy.

Běžné formy léčí ambulance, ty nejtěžší fakultní nemocnice. V navržených centrech by se těmto pacientům měly věnovat týmy složené z lékaře, psychologa, rehabilitační pracovnice, speciálního pedagoga, EEG laboranta, kvalifikované zdravotní sestry a sociální pracovnice.

První pomoc: Co dělat a co naopak škodí

Při prvních známkách záchvatu, jako je aura, strnulý pohled či strnulé držení těla, položte postiženého na lůžko nebo na podlahu - zabráníte tím možnému poranění při pádu. Přemístěte všechny předměty, které by jej mohly ohrožovat (ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako nůž, sklo či žehlička) pokud možno z dosahu postiženého. Pokud všechny takové předměty přemístit nelze (postižený mohl upadnout do bezprostřední blízkosti topení či zdi, do kterých při křečích tluče), pokuste se přesunout přímo postiženého. Uvolněte mu oděv tam, kde je příliš těsný, především u krku - šála, kravata, horní knoflíček u košile. Pokud je to možné, podložte postiženému hlavu něčím měkkým - polštářem, složeným svetrem či mikinou - abyste zabránili zranění hlavy o podložku. Během záchvatu nenechávejte postiženého o samotě, ale snažte se sledovat průběh záchvatu. Důležitá je především doba trvání záchvatu, kterou je vhodné sledovat na hodinkách (pozdější odhady bývají často nadsazené). Po skončení záchvatu křečí uložte postiženého do stabilizované polohy - na bok, obličejem směřujícím k podložce. Ústa pootevřete, vyčistěte a předsuňte dolní čelist. Tato poloha je prevencí udušení slinami či zapadlým jazykem.

Po záchvatu postiženého oslovte - vyzkoušejte jeho reakce a orientaci - opět je možné zeptat se na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas.

Pokud záchvat trvá déle než 5 minut, zavolejte rychlou záchrannou pomoc (tel. č. 155), vysvětluje epilepsie.cz. K lékaři je nutné postiženého dopravit také, pokud se po záchvatu necítí dobře nebo se při něm poranil (nejčastější je poranění hlavy a páteře) nebo pokud se jednalo o první záchvat v životě.

Nesnažte se pevným sevřením nebo zalehnutím postiženého bránit křečím!!!

Nesnažte se násilím rozevírat zaťaté čelisti a nevsouvejte předměty mezi zuby postiženého, tak jak se to dříve doporučovalo pro předcházení prokousnutí jazyka. Čelisti jsou většinou zaťaté v tak silné křeči, že není vůbec možné je otevřít a při násilném otevírání často dochází k poranění dásní či zubů, která se hojí mnohem hůře než prokousnutý jazyk.

Nepokoušejte se záchvat přerušit třesením, poplácáváním, křikem či kříšením.