V ČR se odebírá až 3000 dětí ročně, tvrdí nadace. MPSV ale uvádí jiné číslo

"Víme tedy jen o třetině případů odebrání. Co se ale děje v těch dalších případech? Jak dlouho zůstávají děti v náhradní péči a vracejí se pak domů?" uvedla ředitelka nadace Monika Šimůnková. Podle ní by se případy měly lépe evidovat a resort by měl mít jasné údaje.

Šimůnková zdůraznila, že odebrání dětí z jejich rodin by mělo být nejzazší možností a mělo by se odehrát šetrně. Ústavní soud už dříve rozhodl o tom, že úřady k tomuto opatření nemají sahat kvůli chudobě a špatné sociální situaci. Ředitelka nadace řekla, že se to ale stále děje. Někteří rodiče dokonce sami chtějí, aby se alespoň na čas o jejich děti postaral někdo jiný, protože nejsou schopni dluhy a tíživou situaci zvládnout.

Podle výkazů ministerstva práce o ochraně dětí v roce 2013 sociální pracovníci řešili 7527 případů týrání, zneužívání a zanedbávání. Z rodin odebrali 1015 dětí. V roce 2012 se věnovali 7525 případům, k příbuzným, pěstounům či do zařízení z domova šlo 920 dětí. V roce 2011 bylo kauz 6642, odebraných chlapců a děvčat pak 982.

Podle Šimůnkové je nutné posílit hlavně preventivní práci s vlastní rodinou dětí, aby dokázala potíže zvládnout. "Systém preventivní práce tu chybí, a to hlavně v případech, kdy je podezření na týrání a sexuální zneužívání. Do nadace nám volají lidé s takovým podezřením, nechtějí se ale zatím obracet na policii či sociální pracovníky," uvedla Šimůnková.

O osudu dětí rozhodují opatrovničtí soudci. Podle předsedkyně Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců Libuše Kantůrkové bývají často zahlceni. Zatímco soudce s civilní agendou by měl řešit kolem 350 případů ročně, u opatrovnické agendy je to zhruba o stovku kauz víc. "Věci by měli soudit soudci s určitou životní a profesní zkušeností. Ve skutečnosti se jim věnují soudci, kteří začínají či neobstáli v jiných agendách," uvedla Kantůrková. Podle ní navíc opatrovničtí soudci nemají možnost kariérního růstu.Podle advokátky Ivy Jermanové z České asociace právniček opatrovnická řízení trvají v průměru osm až deset měsíců, v zahraničí kolem čtvrt roku. "V ČR je to skoro celý školní rok. To je dlouhé období, pokud dítě žije v nevyhovující a problematické situaci," uvedla Jermanová. Podle ní za délku řízení ani tak nemohou soudci jako spíš to, že nemají technické zázemí a personál, který by jim podklady připravoval. Dlouho se čeká i na znalecké posudky. Vyřešení někdy bojkotují také rodiče.