Kdo jsou Češky, které míří do Iráku a Sýrie? Zažily toho už hodně

Svým rozhodnutím vydat se do válkou zmítaných zemí vzbudily Lenka Klicperová a Jarmila Štuková zájem celé republiky. Jedni si o nich myslí, že neuváženě riskují své životy a mohou se stát oběťmi džihádistů, druzí zase obdivují jejich odvahu. Vlna kritiky se na ženy snesla především kvůli nedávnému příběhu Hanči a Tonči, které na vlastní pěst odjely do nebezpečného Pákistánu, kde je unesli a propustili až po dvou letech.

Mají s nebezpečím zkušenosti

Lenka s Jarmilou nejsou v cestování do nebezpečných zemí žádné začátečnice a nezdá se tak, že by jejich současný odjezd byl ukvapený a nepromyšlený. Obě ženy naopak moc dobře vědí, do čeho jdou. Společně procestovaly už kus světa a vybíraly si právě oblasti, které jsou nějakým způsobem kontroverzní, ať už jde o válku, chudobu nebo nemoci.

Procestovaly takové země, jako je Afghánistán, Indie, Kambodža, Albánie, Uganda, Kongo, ale navštívily také třeba pásmo Gazy a mnohé jiné. Z každé oblasti se snaží natočit reportáž, která mapuje tamní problematiku na příkladech konkrétních lidí. Ať už šlo například o znásilňování žen ve válečné zóně na východě Konga, o ženskou obřízku v Keni nebo o přísežné panny v Albánii.

Obě ženy jsou profesionální a velmi zkušené novinářky, které přesně vědí, co dělají. A ačkoli si hodně lidí myslí, že se ženy bez doprovodu nemohou v těchto oblastech nebezpečí samy ubránit, ony samy si nemyslí, že by jim před kalašnikovem pomohlo, kdyby s nimi byl muž. Konkrétně v Iráku byly už minimálně třikrát.

Lenka Klicperová pochází původně z Pardubic, kde vystudovala gymnázium. Dnes žije v Praze a je šéfredaktorkou geografického měsíčníku Lidé a Země. V rámci svého zaměstnání procestovala už velký kus Afriky, ve které hledala inspiraci pro články do svého časopisu. Poměrně dlouhou dobu strávila v Afghánistánu a je brána za jednu z předních českých expertek na tamní oblast.

Před šesti lety založila sdružení Femisphera, které prostřednictvím publicistické činnosti dokumentuje problematiku života obyvatel třetího světa s důrazem na ženská témata. Pomocí medializace těchto problémů chce veřejnost motivovat k účelné pomoci.

Na svém koně má už několik dokumentárních filmů, jako například Ženy v zemi Tálibánu, Slzy Konga nebo Iráčanky, které spolu s kratšími reportážemi dostaly už mnohá ocenění. Kromě toho pořádá výstavy fotografií ze svých cest, vydává knihy a pořádá besedy.

Jarmila Štuková pochází z Prahy a živí se jako profesionální fotografka. Pracovala jako redaktorka v tisku a také ve specializované fotografické agentuře. Kromě toho ale vystudovala i na pražské DAMU. Projela Čínu, Indii či některé země Afriky a čtyřikrát byla oceněna na prestižní soutěži Czech Press Photo.

Spolu se svým manželem stojí za projektem One blood, který pomáhá talentovaným umělcům v zemích, kde tvořit není jednoduché. Chce ukázat, že i v zemích spojovaných s válkou nebo chudobou, žijí lidé stejně smýšlející a se stejnou chutí tvořit, jako v západním světě.

V pásmu Gazy takhle objevili nadějné tanečníky, v Ugandě mladého rapera McBurneyho, v Kambodži krásnou Tharoth, která se věnuje náročnému bojovému umění a v Iráku graffiťáka a milovníka street artu Bahmana.