Padne-li Ukrajina, bude zle. Politologa děsí i české švejkovství

Česká zahraniční politika je momentálně nejednotná, Hrad a „Zamini" se neshodnou v mnoha věcech. Je takový rozpor běžný?

Pro Českou republiku se bohužel spíše jedná o běžnou záležitost. Častěji panují mezi Hradem, Strakovou akademií a Černínským palácem rozpory, než že by docházelo ke shodě.

ČR je člen EU a NATO, přesto nemalá část politiků stále inklinuje k Východu. Poškozuje nás tato ambivalence v očích západních spojenců?

Nejednotnost, nepředvídatelnost a nejasné a mnohdy i nevysvětlitelné postoje nás jednoznačně oslabují. Nejen v očích našich spojenců, ale i z pohledů dalších partnerů a případných nepřátel. Nikdo nás nenutí do stejného názoru. Musíme být však vždy schopni svůj názor jasně zformulovat, vysvětlit a obhájit.

Podaří-li se nám to, budeme bráni všemi vážně. Podaří-li se nám pravý opak, vážně nás nebude brát nikdo a nepřátelé naši slabost a lavírování okamžitě vycítí a otestují.

Překvapila Vás vlna antiamerikanismu, která se zvedla kvůli konvoji „Dragoon Ride"?

Nevšiml jsem si žádné výrazně vzedmuté vlny antiamerikanismu. Pokud tady nějaká byla, objevovala se výhradně na diskusních fórech na internetu a v rámci sociálních sítí. A byla mnohdy zcela zřetelně a cíleně podporována. Dění v  prostoru sociálních sítí není záhodné podceňovat, je třeba si však zároveň uvědomit, že zdaleka neodpovídá realitě. Všiml jsem si při průjezdu kolony naopak, jak lidé americké vojáky vítali. A to dost často za poměrně nepříznivého počasí.

Tradiční je však český pacifismus, české švejkovství, naše víra, že nemusíme brát svoji obranu vážně, že do ní nemusíme investovat a že to nakonec nějak dopadne. Ano, dopadne. Může to však dopadnout i špatně a nebylo by to v našich dějinách zdaleka poprvé.

Ani na Slovensku nepanuje jednota v přístupu k Rusku (například spor Kiska-Fico). Je tam situace podobná jako v Česku?

Nesleduji detailně situaci na Slovensku, ale dokáži si představit, že podobná je.

Maďarská vláda je spíše proti EU a pro Rusko, naopak Polsko je velmi protiruské. O Česku a Slovensku jsme již hovořili. Může za takové situace mít V4 jednotnou zahraniční politiku? Má toto uskupení ještě smysl?

Jednotnou zahraniční politiku ke třetím stranám V4 nemá a ani mít nemůže. Spolupráce na základě V4 smysl určitý má (se sousedy je obecně lepší raději spolupracovat než si škodit), nelze od ní však očekávat zázraky a není žádoucí na ní příliš spoléhat. A platí to o zahraniční politice stejně jako o politice zemědělské, rozpočtové nebo energetické.

Příliš se nehovoří o Rakousku, jeho přístupu k ukrajinské krizi a k postupu EU v této otázce. Jak se tedy staví Vídeň k Rusku?

V mnoha ohledech obdobně jako my. Rakousko má však díky své historii a současné neutralitě mírně specifické postavení. V otázkách zajištění vlastní bezpečnosti nám nemůže být příkladem.

V případě ukrajinské krize se často hledá „viník". Rusko obviňuje Západ, ten zase Moskvu. Předpokládám, že realita nebude tak černo-bílá...

Rozdíl je přinejmenším v tom, že Rusko na rozdíl od Západu část Ukrajiny okupuje a na jiné části aktivně podporuje ozbrojené jednotky separatistů. A to je rozdíl zcela zásadní. Je to tedy výhradně Rusko, kdo porušuje mezinárodní právo, což bychom jako malá země neměli rozhodně ani zlehčovat ani na to zapomínat.

Situace na Donbasu byla už přirovnána k Mnichovu či Kosovu. Lze vůbec nalézt paralely s nějakým konfliktem v evropské historii?

Každá krize je do určité míry specifická a zároveň lze hledat jednotlivé paralely. Mnichovská paralela okupace části území suverénního státu je paralelou každopádně daleko bližší než je případ rozpadu Jugoslávie včetně Kosova.

Podle průzkumů pro značnou část Čechů představuje rusko- ukrajinský spor bezpečnostní riziko. Mají lidé obavy oprávněně?

Evropa nyní čelí dvěma hrozbám – Vámi zmíněné hrozbě východní a hrozbě islamistického terorismu a chaosu šířícímu se z Blízkého východu. Obě hrozby jsou relevantní a vážné a nemá smysl se dohadovat, která je větší. Nevíme dnes, jak to všechno dopadne. Platí pouze to, že pokud obě hrozby nebudeme brát vážně, situace se může vymknout kontrole a období míru může skončit i pro nás. Nemusí. Každopádně se dnes dostáváme do období větší nestability, které hned tak nepřestane.

Je možné nyní odhadnout, jak se válka na Ukrajině bude dál vyvíjet? Existuje řešení? Může střední Evropa (potažmo Česko) nějak zásadně přispět k urovnání konfliktu?

V našem zájmu je, aby Ukrajina existovala jako samostatná země. Pokud přestane existovat jako nezávislý, suverénní stát, přijdou na řadu další. Pokud si svoji nezávislost uchová, nemusí se konflikt dále rozšiřovat. Jaké bude mít Ukrajina vztahy se Západem a s Ruskem za deset, dvacet let se teprve uvidí. Hlavní je, aby i nadále byla samostatná, aby existovala.

Děkujeme za rozhovor.