V Brně řádí žloutenka: Ani nevíme, jak jsme se nakazili. Teď nás čeká několik měsíců zotavování, říká mladý pár

Tušíte, kde jste se nakazili? Měli jste někoho nemocného ve svém okolí?

Tamara: Přemýšlela jsem o tom, ale vzhledem k tomu, že inkubační doba je 14 až 50 dní, to znamená, že jsme se mohli nakazit dlouho před vypuknutím prvních příznaků, možností je hodně. Oba využíváme MHD, nakupujeme ovoce a zeleninu v hypermarketech. Zdroj nákazy pro nás zůstane asi navždy záhadou. Já jsem hodně čistotná, pokaždé si umývám ruce, ale bohužel, nějak se to stalo. O nikom v našem okolí, kdo by měl hepatitidu, nevím.

Marek: Vůbec netuším, kde jsme se nakazili. Fakt by mě zajímalo, kdy a kde k tomu došlo, to se už ale bohužel nedozvím.

Psali jsme: Moravu zasáhla epidemie žloutenky, Brno naočkuje bezdomovce Na jihu Moravy řádí žloutenka, jde o největší epidemii od začátku tisíciletí  

Jaké jste měli příznaky? A kdy vás napadlo, že by to mohla být právě žloutenka?

Tamara: Zpočátku se nemoc tvářila jako horší chřipka, měli jsme horečky přes 39 stupňů Celsia, bolesti kloubů, pociťovali jsme celkovou slabost a únavu, neměli jsme chuť do jídla a chvílemi nám bylo na zvracení. Horečky po 3 dnech pominuly, zůstaly už jen teploty. Přítel si ale stěžoval na neurčitou bolest u žaludku, na takový tlak, taky na neustálou únavu a nechuť do jídla. Já jsem měla pocit plného žaludku, i když jsem moc nejedla. Po téměř týdnu jsme začali pozorovat také netypické zabarvení moče, byla hodně tmavá. A přítel i hodně světlou stolici. Když jsme se začali víc hlídat, všimla jsem si, že přítel má oči zabarvené do žluta a mě abnormálně svědila kůže. A tehdy nás napadlo, jestli to nemůže být žloutenka. Vyhledali jsme si příznaky a měli jsme jasno. Praktický lékař nám vypsal žádanku na vyšetření na infekční oddělení.

Marek: Nikdy by mě nenapadlo, že ji zrovna my chytneme.

Když vám lékaři oznámili, že jde o žloutenku, byli jste nějak odděleni, abyste nenakazili ostatní v ordinaci?

Tamara: Čekárna je kupodivu určena pro všechny, pro potenciálni žloutenky, boreliozy, infekce různého druhu. Po odběru krve jsme asi 2 hodiny čekali na výsledky. Volně jsme se pohybovali po areálu nemocnice. Nikdo nás neřešil, bylo to divné. Vždyť jsme mohli někoho nakazit.

Marek: Já jsem po odchodu od obvoďačky ještě jel domů a sbalil si věci.

Můžete popsat, co následovalo po určení diagnózy?

Tamara: Po potvrzení žloutenky nás připravili na příjem, změřili nám tlak, EKG, zeptali se nás na různé otázky týkající se našeho zdravotního stavu. Taková klasika. Hledali pro nás společný pokoj, ale bohužel bylo prý tak plno, že nás museli "ubytovat" odděleně.

Marek: Sestry jen řekly, že je to žloutenka typu A. Dali nás na pokoje a nikdo nic neřekl, byl jsem z toho v šoku. Kdybych se ráno na vizitě na nic nezeptal, doteď bych o tom nic nevěděl. Ani teď pořádně nevím, co se bude dít po karanténě.

Jak dlouho už jste v nemocnici? A tušíte, kdy vás propustí a jak dlouho bude celá léčba trvat?

Tamara: V nemocnici jsme od pondělí 15. srpna. Bylo nám řečeno, že minimálně týden je potřeba být v nemocnici, pak se odebere krev a když budou jaterní testy v rámci normy, budeme moct domů. Jinak se náš pobyt v nemocnici prodlouží. Takže všechno záleží na průběžných výsledcích jaterních testů. Co se týče léčby, ráda bych uvedla pojem "léčba" na správnou míru. Hepatitida typu A se nedá léčit. Poškozené játra se musí dát zpátky "do formy" samy. Kolik času je na to potřeba, to je asi dost individuální. Může to trvat i několik měsíců, v rámci nichž je potřeba dodržovat určitý režim - nepít alkohol, nejíst tučná a mastná jídla, čokoládu, omezit sporty. Třikrát denně tady dostáváme vitamíny na játra. Možná se ptáte, proč jsme vlastně v nemocnici, když nás tady neléčí. Jsme tady proto, abychom nemohli nakazit ostatní lidi.

Marek: Je to individuální, jeden spolubydlící tu je 7 dní a stále se mu to horší, takže tu bude prý minimálně 14 dní, i déle. Jak jsem psal, co bude po karanténě, pořádně ani nevím, ale co jsem zjistil, tak to bude několikaměsíční dieta a zákaz alkoholu a sportování na pár měsíců.

Máte v nemocnici nějaký speciální režim? Jste v karanténě, nebo se můžete pohybovat volně?

Tamara: Jsme v karanténě. Volný pohyb je zakázán. Můžeme být pouze v pokoji, nesmíme na chodbu. Jídlo dostáváme lehce dietní.

Marek: Žádné návštěvy, žádný pohyb. Nesmíme opustit pokoj. Přítelkyně leží na jiném pokoji a nemohl jsem ji poslat ani tašku s osobními věcmi, prý nic nesmí opustit pokoj.

Podle posledních zpráv počet nakažených roste. Kolik pacientů se stejnou diagnózou jste potkali? A máte takové třeba ve svých pokojích?

Tamara: Pacienti se žloutenkou můžou být na pokoji pouze s pacienty se stejným onemocněním. Kolik nás tady je celkově, netuším. Ale na pokoji jsem se dvěma ženami.

Marek: U nás na pokoji jsme se žloutenkou 3. Od pondělí, co vím, sem přišlo minimálně 6 lidí, včetně nás. U mě na pokoji je jeden bezdomovec a jeden dělník. 

Jak je na tom vaše rodina či kolegové? Neobjevil se mezi nimi někdo s podobnými příznaky, jako jste měli vy?

Tamara: Zatím ne. Druhý den pobytu v nemocnici přišla pracovnice z hygieny a dotazovala se na lidi, které jsme mohli nakazit. Nejvíc ohrožení jsou lidi, kteří s náma přišli do kontaktu 2 týdny před vypuknutím prvních příznaků. Ale po tom, co mi bylo vysvětleno, jak se ode mně mohou lidi nakazit, je málo pravděpodobné, že se tak stalo.

Marek: Zatím se to objevilo jen u mě a přítelkyně. Nikdo jiný to zatím naštěstí nemá. Šance na nakažení je dle hygieničky minimální.

Informovali jste se o tom, jestli bude nutné nějakým způsobem dezinfikovat vaše osobní věci nebo třeba váš byt?

Tamara: Na to se budu ptát při odchodu z nemocnice, pokud mi tato informace nebude poskytnuta.

Marek: Neinformovali, nikdo nám nic neřekl. Jen jsem se ptal, jestli můžou moji rodiče k nám přijít zalít kytky. To prý není problém, Stačí, když si potom umyjí ruce.

Už víte, jestli vás po propuštění čeká nějaká dieta nebo nějaké jiné omezení?

Tamara: Něco málo nám naznačili, ale vše podstatné nám prý sdělí při odchodu. Stejně tak budou domluveny intervaly, ve kterých budeme muset chodit na kontrolní odběry krve.

Marek: Čeká nás několik měsíců diety, zákaz pití alkoholu a sportování.

Díky za rozhovor.