Nemravný obchod s chudobou: Ústavní soud se zastal ženy v lichvářské kauze

Justice podle nálezu dostatečně nezohlednila důležité okolnosti případu. ÚS nařídil Okresnímu soudu v Trutnově, aby kauzu znovu projednal. "Samozřejmě smlouvy musí být chráněny a dluhy se mají platit. Na druhou stranu, ve férovém demokratickém státě, který je založen na zásadách spravedlnosti, není možno připustit takovýto nemravný obchod s chudobou," řekla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.

"Jsem přesvědčena o tom, že není možno schválit takový obchod, kde je člověk připraven o nemovitost za méně než jednu polovinu ceny té nemovitosti, což se v daném případě stalo," doplnila Šimáčková.

Byt měl hodnotu nejméně milion korun. Žena reálně dostala něco přes 300.000 korun. Advokát původní vlastnice Zdeněk Stránský dnešní nález přivítal. Klientka podle něj sice byt stále užívá, ale řadu let žije v nejistotě. V druhé linii totiž probíhá řízení o vyklizení bytu.

Soudy v Trutnově a Hradci Králové původně poukázaly na ženinu zadluženost a neuvážlivost. Prodej bytu prý byl jedinou možností, závazky by splácela jen těžko. Ústavní soudci ale připomněli, že jedním ze znaků lichvy je tíseň.

Případ má také trestněprávní rovinu. Z nálezu plyne, že státní zástupce podal obžalobu pro podvod a lichvu na dva muže, kteří figurovali ve skupině fyzických a právnických osob na věřitelské straně.

V roce 2010 se stěžovatelka obrátila na nebankovní subjekt s žádostí o půjčku ve výši 1.500.000 Kč, kterou potřebovala ke splacení svých dluhů u bankovního ústavu. Ta jí byla přislíbena poté, co stěžovatelka nabyla do svého vlastnictví jí obývaný byt. Posléze byla přesvědčena k tomu, aby si vzala nejdříve půjčku ve výši 400.000 Kč a splatila svůj dluh u banky, čímž by došlo k odblokování zástavy jejího bytu. Po odečtení odměny pro věřitele a provize zprostředkovatelské společnosti byla stěžovatelce vyplacena pouze částka 300.646 Kč, což nestačilo k zaplacení jejího dluhu u bankovního ústavu, informuje usoud.cz o případu.

Protože jí pak nebyla poskytnuta slibovaná půjčka ve výši 1.500.000 Kč, nemohla stěžovatelka svůj dluh ze smlouvy o půjčce 400.000 Kč splatit a nebankovní subjekt s ní, údajně pod pohrůžkou vystěhování, uzavřel další smlouvu o půjčce, tentokrát na částku 720.000 Kč. Z ní byla částka 650.000 Kč použita na úhradu dluhu z první smlouvy a zbytek ve výši 70.000 Kč na odměnu věřitelské společnosti; stěžovatelka tedy z této půjčky ničeho neobdržela. Poté, co dluh z druhé smlouvy nesplatila, přesvědčili ji věřitelé k prodeji jejího bytu třetímu subjektu za kupní cenu 900.000 Kč, přičemž celá tato částka byla převedena na účet věřitelů.

Byt byl posléze převeden na další osoby za částku 1.000.000 Kč a v konečném důsledku jej koupila teta jednatele zmíněného nebankovního subjektu.