Kvůli požáru došel v ČSSR toaletní papír, krizi hasil ÚV KSČ

Za období komunismu museli obyčejní lidé řešit i tak zdánlivě banální věc, jako to, zda mají na záchodě dostatek toaletního papíru. Lidé se potýkali s nedostatkem základních hygienických potřeb a krize nedostatku toaletního papíru byl až trapným dokladem nefunkčnosti centrálně plánované ekonomiky.

Ve "zlatých šedesátých" vázla také dodávka základních potravin, zejména masa, které bylo přidělováno do maloobchodní sítě direktivně. V praxi se opatření projevovalo frontami u obchodů, ale také bezmasými dny v závodních jídelnách. V roce 1967 se poprvé vážněji projevil nedostatek toaletního papíru, který hlasitě zdůraznili studenti při majálesovém průvodu Prahou. Jedním z jejich hesel tak bylo: "Chceš-li býti dobrým Čechem, vytírej si pr..l mechem." Režim nedostatek vyřešil nákupem nové výrobní linky toaletního papíru v roce 1969, s porodním boomem v sedmdesátých letech se ale problém nedostatku dostavil opět v osmdesátých letech. Výrobní linky přestaly kapacitně vyhovovat. 

V osmdesátých letech se také znovu naplno projevil nedostatek masa. V roce 1982 téměř zmizelo z pultů a navíc došlo k jeho zdražení o 40 až 100 procent. Fronty se kromě u potravin utvořily před papírnictvími, v roce 1983 i před drogeriemi. Kromě nedostatku exotického ovoce a toaletních papírů si lidé museli počkat na prací prášky a na vložky. 

Doslova tragédií pak byl pro československou ekonomiku a běžné potřeby občanů rok 1988. V červenci toho roku čekali lidé i přes tři týdny na toaletní papír, v říjnu se problémy opakovaly, zásobování zcela kolabovalo. V dějinách města Klatovy se tak píše, že: "Fronty se stály na barevné televizory, pračky, na ledničky, auta, zájezdy k moři atd. Krizová situace v zásobování se projevovala mimo jiné i nedostatkem takových komodit jako máslo, toaletní papír či dámské hygienické potřeby,". Další hygienickou potřebou, které byl nedostatek, byly zubní pasty. 

Za svízelnou situaci mohl požár v papírnách Harmanec na Banskobystricku. Tyto papírny byly největším výrobcem toaletního papíru v tehdejším Československu. Situace byla po požáru vskutku kritická, z této doby také známe vtipy o tom, že si lidé utírali svá pozadí Rudým právem. 

Situace nabyla takové závažnosti, že ji muselo řešit předsednictvo ÚV KSČ. To rozhodlo o výstavbě nových výrobních linek tak, aby se dosáhlo na produkci 2,5 kila "toaleťáku" na osobu, která by se tak blížila evropskému průměru spotřeby. 

“Od počátku roku 1988 byl značný nedostatek toaletního papíru (nejen ve Skutči, celostátně). Při dodávkách tohoto druhu zboží se tvořily velké fronty, např. v týdnu od 14. 3. do 19. 3. a v dalších obdobích roku. Od poloviny roku byl nedostatek hygienických vložek pro ženy. Opět i na toto zboží se tvořily velké fronty," stojí v kronice města Skuteč. Problém byl celorepublikového rázu, výpadek v produkci se řešil i dovozem z Jugoslávie a Číny, ale také ze západních zemí jako bylo Rakousko a Finsko. Výrobní linky musely pracovat na čtyři směny. 

Lidé si toaletní papír nahrazovaly kromě vložkami a Rudým právem také vatou. Dnes se může zdát, že šlo o malichernou záležitost, ale dokážete si představit, jak byste ji řešili? Dnes si na pultech můžete vybrat mezi barevnými, měkkými, voňavými nebo obrázkovými toaletními papíry a nehrozí, že by se požárem v jedné z továren opakovala podobná krize, jako nastala na konci osmdesátých let.