Normální je nesoudit se, vzkázal ÚS. Žena chtěl vyhrát spor stůj co stůj, doplatila na to

Podle ÚS je věcí účastníků řízení, aby minimalizovali své návrhy a požadavky na procesní kroky, a to právě i s ohledem na fakt, že rozhodování o náhradě nákladů se řídí pravidlem "vítěz bere vše".

"Svůj podíl na délce i charakteru řízení měl bezesporu i přístup nalézacího soudu, avšak stěžovatelčin až nekritický požadavek úspěchu v řízení, který byl zřejmě reakcí na vedlejším účastníkem ukončený vztah, byl pro jeho trvání rozhodující," stojí v nálezu.

Žena se téměř deset let soudně domáhala po svém bývalém partnerovi částky 4,3 milionu korun s příslušenství. Tvrdila, že mu v době trvání vztahu peníze poskytla na společné bydlení. Dar chtěla vrátit s odůvodněním, že se vůči ní bývalý partner choval v rozporu s dobrými mravy.

Dvakrát rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušil Městský soud v Praze, nakonec vše skončilo ženiným neúspěchem. "Bylo-li postavení stěžovatelky coby iniciátorky sporu od počátku založeno jen na jejím slabém tvrzení o poskytnutí daru a závadném chování 'obdarovaného', aniž by se jí jedno či druhé dařilo v řízení prokázat, a stěžovatelka přesto, ač kvalifikovaně zastoupena, podávala návrhy až obstrukčního charakteru, není namístě poskytovat ochranu jejímu očekávání," rozhodl senát ÚS se zpravodajem Jaromírem Jirsou a ženinu stížnost zamítl.

ÚS upozornil na konkrétní ženiny kroky, které řízení prodloužily, například opakované a nepravdivě odůvodněné návrhy na osvobození od soudních poplatků či žádosti o odročení jednání. Odmítla také nabídku smíru.