Pro jedny zrádce, pro jiné hrdina. Jaké byly úmysly kontroverzního Emila Háchy?

Hácha, celým jménem Emil Dominik Josef Hácha, se narodil v Trhových Svinech do rodiny berního úředníka. Po absolvování gymnázia úspěšně promoval na Univerzitě Karlově v Praze a poté nastoupil k Českému místodržitelství v Praze.

Jeho kariéra strmě stoupala a netrvalo dlouho a dostal se do Vídně, kde našel práci jako dvorní rada Správního soudního dvora. Následně se stal členem Nejvyššího správního soudu, legislativní rady vlády ČSR, České akademie a České učené společnosti.

Odtud byla cesta k prezidentství velmi krátká. Měl zkušenosti s vedením řady institucí, zachovával si neutrální postoje, ale sám se do funkce hlavy státu nehrnul. Přijal ji na základě pobídek svého okolí, a 30. listopadu 1938 byl zvolen parlamentem československým prezidentem.

14. března 1939 byl Hácha pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše, kdy byl pod tlakem násilí a pod výhrůžkami přinucen k souhlasu se vznikem protektorátu Čechy a Morava. Hácha se domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy, a snažil prosazovat formálně zaručenou autonomii české protektorátní správy.

Opakovaně také intervenoval za oběti německé perzekuce, včetně aktivních odbojářů. Prostřednictvím premiéra Aloise Eliáše udržoval kontakty s domácím odbojem, byl i ve spojení s exilovou vládou v Londýně a protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci. Všemi silami se tak snažil zabránit nacistickým plánům, které měly s Československem.

V říjnu 1939 se režimu postavil a odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, poté se ale situace zkomplikovala. Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 se dostal pod zvýšený tlak okupantů a poté, co byl na Heydricha v květnu 1942 spáchán atentát, věděl, že ho nečeká nic dobrého.

Dne 9. června 1942, při pohřbu Heydricha, jednal Hácha v Berlíně znovu s Hitlerem. Vůdce byl nepříčetný. Otevřeně hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě během války. V době heydrichiády, po vyhlazení Lidic a masových popravách a výhrůžkách Hitlera se Hácha zlomil. Pod tlakem odsoudil atentát, činnost Benešovy exilové vlády a od Hitlera přijímal movité daty.

V tu dobu u něj ale postupovala arterioskleróza, a jak po válce prohlásil Národní soud, který nebyl Háchovi nijak příznivě nakloněn, od ledna 1943 nebyl fakticky odpovědný za své činy. Osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž neměl důvěru okupantů, ani českých fašistů, ale už ani domácího a zahraničního odboje. "Háchovština" se stala synonymem pro kolaboraci.

13. května 1945 byl Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. O několik týdnů později, 27. června 1945, zemřel s nálepkou kolaboranta a zrádce českého národa.

Hácha má bezesporu důležité místo v české historii a jeho činy dodnes dokáží vzbudit mnoho emotivních reakcí. Pokud byste se o něm ale chtěli bavit s cizinci, velmi pravděpodobně narazíte na chybějící informace a neznalost. V internetovém prostředí je situace poněkud odlišná, protože zmínky o protektorátním prezidentovi jsou i v cizích jazycích snadno dohledatelné.

Ruskojazyčné články o Emilu Háchovi se většinou zabývají německým nátlakem a koncem druhé republiky. Internetové stránky vessan.ru uvádí, že se Hácha stal 30. listopadu 1938 třetím československým prezidentem a po svém zvolení pronesl: „Být prezidentem v dnešních těžkých dobách je velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu.“ Jeho osud byl podle vessan.ru tragický. Po Mnichovské dohodě se země stala bezbrannou a Hácha nic nezmohl proti Hitlerově agresivitě. Zůstal v čele Protektorátu, snažil se bránit zbytky české autonomie a nedopustit vzniku širokosáhlých represí vůči českému národu. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 a vypálení Lidic a Ležáků se Hácha stáhl do ústranní. Po osvobození Prahy v roce 1945 byl uvězněn, obviněn z kolaborace a zanedlouho zemřel.

O Hitlerově schůzce s Háchou se zmiňují i stránky rushist.com: „Uštvaný a psychicky zlomený prezident nastoupil v doprovodu své dcery a ministra zahraničí na berlínský vlak. Nemohl letět letadlem kvůli onemocnění srdce.“ Po Hitlerově hněvivém výstupu a oznámení o brzkém vpádu německých vojsk do Československa se „Hácha schoulil a vypadal žalostně“. Potom, co omdlel se začali Němci obávat, že „pokud se s Háchou něco stane…, v celém světě si začnou zítra šuškat, že ho zabili Němci“. Nakonec ovšem přišel k sobě a československým představitelům telefonicky „doporučil kapitulovat“. Němci mu pak podstrčili k podpisu komuniké, ve kterém vkládá osud českého národa i země do rukou vůdce německé říše, což ale odmítnul. Háchu tlačili ke stolu, strkali mu do ruky pero k podpisu a vyhrožovali bombardováním Prahy. Nakonec se prezident vzdal a „rudý jako rak ve 3:55 třesoucí se rukou dokument podepsal.“

Německý názor na Háchu se od toho ruského částečně liší. Velmi často se opakují výjevy z 14. a 15. března, kdy podle článku na shoaportalvienna.wordpress.de musel být tlak na prezidenta „k nevydržení“. Stránky tandem-org.de uvádí, že se Hácha „po nátlaku Hitlera a Göringa vzdal a souhlasil s obsazením své země“. Jeden z přispěvovatelů na diskuzním fóru bdph.de popisuje motivy prezidentova rozhodnutí: „Aby zabránil krveprolití, nezbývalo Háchovi nic jiného.“ Shoda s ruskojazyčnými texty panuje i ve významu jeho následné prezidentské role. Hácha neměl v Protektorátu žádný politický vliv, protože skutečnou správu země uskutečňoval říšský protektor. Administrativa, hospodářství, politika a soudnictví se řídily německými zákony, o jejichž interpretaci rozhodovaly místní říšské orgány. 

Portál mitteleuropa.de nahlíží na Háchův život a odkaz v pozitivním duchu, jenž v rusky psaných článcích zcela chybí: „30. listopadu 1938 byl zvolen velkou většinou národního shromáždění prezidentem a Beneš mu pogratuloval z Anglie… V letech 1939-1945 se choval jako český patriot a zabránil či zmírnil mnoho těžkostí pro Čechy. To, že se musel před Němci/nacisty sklánět, je pravda, ale kolaborantem nebyl.“ Další informace z mitteleuropa.de mohou působit až kontroverzně: „Háchovi se v dnešní České republice nedostává velké úcty nebo přinejmenším respektu, jejž by si zasloužil… Co měl [Hácha] mezi 14. a 15. březnem asi tak jiného dělat? Vydírání je trestný čin, být vydírán není… Hácha byl po válce zatčen… a zemřel v Pankrácké věznici na následky týrání… Hácha byl ubit.“

Také anglicky psaná literatura se obvykle zabývá Háchovou návštěvou v polovině března u Hitlera. Stránka holocaustresearchproject.org a kniha Hitler’s Empire od Marka Mazowera popisují zastrašování a psychický nátlak na prezidenta, který končí jeho rezignací a podpisem dokumentu, kterým se Čechy dostaly „pod ochranu Říše.“

Pozoruhodné svědectví přináší i stránky readtiger.com: „Dr. Hácha a M. Chvalkovský [15. března po půlnoci v Berlíně] protestovali proti nehoráznému jednání… a prohlásili, že jim předložený dokument nepodepíší. Zdůraznili, že pokud by to udělali, jejich lidé by je navždycky zavrhli. Dr. Hácha, se vší zbývající energií, odmítnul status Protektorátu, jenž měl být na Čechy uvalen. Poznamenal, že žádný bělošský národ dosud nebyl podřízen takovým podmínkám… Dr. Hácha, kterého při vědomí udržovala pouze opakovaná aplikace povzbuzujících injekcí, ve 4:30 ráno a ve stadiu totálního kolapsu rezignoval a se smrtí v očích podepsal.“ 

Po příchodu Heydricha do Protektorátu se podle stránek warfarehistorynetwork.com Hácha snažil o zmírnění teroru a ušetřit lid „neochotnou kolaborací“ od nesmyslného krveprolití. Jeho námitky proti útlaku u říšských orgánů ovšem nebyly vyslyšeny. Po úspěšném atentátu na Heydricha se „Emil Hácha a další představitelé české vlády pokusili usmířit si nacisty doprovodem jeho ostatků do Německa“. Hácha zemřel jako zlomený muž v české věznici v červnu 1945.

Zajímavé svědectví z doby těsně po skončení druhé světové války, z pondělí 4. června 1945, přináší australské noviny The Mercury: „Mnoho Čechů věří, že Hácha byl jen loutka v rukou Němců. Většinu času byl natolik nemocný, že nevěděl, co se děje, či co podepisuje.“