Český obrozenec, na kterého historie zapomněla. Pohřeb měl na Štědrý den

Na Josefa Frantu Šumavského se coby na českého obrozence tak trochu zapomíná. Přitom byl výraznou osobností – psal, vyučoval češtinu, podílel se na zakládání českých mateřských škol, věnoval se českému těsnopisu. Také se přátelil s Boženou Němcovou a její rodinou.

Josef Franta Šumavský se narodil dne 27. listopadu roku 1796 v pošumavské obci Poleň do rodiny chudého tesaře. Už jako dítě byl Josef velmi učenlivý a zvídavý. Kvůli chudobě rodiny musel doma pomáhat, a tak jako dítě často pracoval. Volné chvíle však trávil s poleňským kaplanem Kašparem Němečkem, který ho naučil německy a latinsky. Právě díky kaplanovi Němečkovi mohl Josef později navštěvovat gymnázium v Klatovech. Nejenom, že mu Němeček poskytl vzdělání, ale také potřebné finanční prostředky.

Po gymnáziu odešel Josef studovat filozofii do Prahy, kde se později stal členem řádu benediktinů na Emauzech. Již během studií ho začala zajímat jazykověda a pedagogika. Také se zde seznámil s významnými představiteli českého národního obrození – například s Josefem Dobrovským, Josefem Jungmannem nebo Václavem Hankou. V Praze už pak Josef Franta Šumavský zůstal až téměř do konce svého života – zde se věnoval především pedagogické a jazykovědné činnosti. Psal srovnávací jazykovědné práce, sestavoval mluvnice a slovníky, zabýval se poezií a národopisem. Učil také předškolní děti v opatrovnách, jako učitel češtiny působil v Žofinské akademii, v pražské židovské škole, na staroměstském a novoměstském gymnáziu a také v první české hlavní škole v Budči. Později také češtinu vyučoval soukromě v zámožných rodinách i v ženském vlasteneckém kroužku Bohuslavy Rajské (do které se údajně nešťastně zamiloval). Napsal dílo nazvané Malá čítanka, ve kterém se objevila nová metoda výuky čtení, která se stavěla proti dosavadnímu hláskování.

Jako správný vlastenec si Josef Franta zvolil přídomek Šumavský. Svůj život zasvětil pedagogice, jazykovědě a osvětové činnosti. Možná také proto se nikdy neoženil. Bydlel v Praze u své sestry Markéty ve Štěpánské ulici. Aktivně působil v pražské vlastenecké společnosti, pořádal české plesy a slavnosti, spoluzakládal české mateřské školy, byl proslulý svým smyslem pro humor a zpěvem národních písní. Angažoval se tak při revoluci v roce 1848.

Josef Franta Šumavský byl významným jazykovědcem a lexikologem. Věnoval se mimo jiné srovnávání a popularizaci slovanských jazyků, podílel se na sepsání české mluvnice, je autorem česko-německé cvičebnice. V roce 1830 stál spolu s Karlem Slavojem Amerlingem, Janem Slavomírem Tomíčkem a Josefem Jaroslavem Langerem u zrodu časopisu Čechoslav. Později s Janem Slavomírem Tomíčkem spolupracoval při sestavování sbírky slovanských národních pověstí s názvem Slovanka. V letech 1844 a 1846 vyšel jeho dvoudílný Německo-český slovník, v roce 1851 jeho Česko-německý slovník.

Josef Franta Šumavský se přátelil s Boženou Němcovou a její rodinou. Hynek Němec, syn Boženy Němcové, u českého obrozence dokonce jeden rok bydlel během svých studií v Praze. Později Josef Franta Šumavský poskytl střechu nad hlavou i jejímu dalšímu synovi, Karlovi Němcovi.

Když český vlastenec, jazykovědec a pedagog dne 22. prosince roku 1857 ve věku 61 let zemřel na zápal plic, Božena Němcová mu napsala nekrolog. Z pera této spisovatelky máme také zprávy o smrti Šumavského, a to z dopisu, který napsala spisovateli a překladateli Václavovi Čeňkovi Bendlovi: „On musel dávno cítit bolest, ale že třebas si toho nevšiml; v sobotu už mu nechutnalo, ráno v pondělí už nevstal, celý den mu bylo zle, odpoledne začal plivat krev, celou noc zle, ráno zavolali kněze, zavolali ještě dr. Hamerníka také, a v půl desáté byl v Pánu. (…) Byla to dobrá, poctivá duše česká!“

Pohřeb Josefa Franty Šumavského se konal na Štědrý den roku 1857. Místem jeho posledního odpočinku jsou Olšanské hřbitovy.