Palach jako symbol italských neofašistů? Přivlastnili si ho hned po upálení, říká Bělobradský

"Já jsem to tehdy zažil na univerzitě (v Janově) v 70. letech," popisuje Bělohradský reakci Italů na sebeupálení českého studenta. Levice nemohla podle něj tento čin přijmout, protože chtěla vést mezinárodní dialog s komunismem, tedy i s Rusy, a gesto českého studenta znamenalo "uzavření politického pole pro dialog, odmítnutí politiky jako dialogu a především odmítnutí spolupráce uvnitř tábora, v který italská levice věřila", říká Bělohradský.

"Navíc připočítejte odpor katolické církve - Itálie je katolická země a tam je takový typ boje velmi nepopulární. Sebeupálení není pro katolíky legitimní forma protestu... Ale fašistům nebo radikální pravici se to líbilo. Oni pohrdali politikou. Nechtěli dialog, chtěli bojovat. Oni chodili na komunistické demonstrace a nechávali se tam ztlouct," dodává Bělohradský k radikalizované atmosféře v Itálii přelomu 60. a 70. let.

Připomíná, že důležitým aspektem sympatie k Palachovu činu byla nedůvěra krajní pravice k "demokratickým metodám", zejména k dialogu a diskuzi. Pravicoví radikálové odmítali pragmatickou politiku a v Palachově skutku, v přijetí smrti, viděli nástroj politického boje.

Důležitý byl také kontext americké války ve Vietnamu. "Levice se organizovala kolem protestů proti Vietnamu a najednou tu někdo použije tu samou formu protestu proti komunismu, tak to se pravici strašně líbilo. Takže na studentských schůzích, jakmile někdo začal mluvit o Vietnamu, hned se ozvala pravice, proč nemluvíme o Československu, o Palachoví," připomíná Bělohradský.

"Všichni protestují proti kapitalismu, nikdo proti komunismu, když někdo (Palach) protestuje proti komunismu, tak prostředky, které se používají ve Vietnamu (sebeupalování vietnamských mnichů), což ukazuje, že tak jako vy (levice) vnímáte Američany, tak oni (Čechoslováci) vnímají Sovětský svaz, což dokazuje že my, my fašisti, máme pravdu," vysvětluje Bělohradský logiku tehdejší krajní pravice.

I sbírku na první Palachův pomník v Římě, který byl odhalen v lednu 1970, zorganizoval pravicový deník Il Tempo, připomíná.

V současné době Palachův čin a jeho symbolika rezonuje ve sporu stoupenců svrchovanosti a globalistů. "Pro ně (italskou krajní pravici) z Palacha zůstává to nevyslyšené. Tudíž apel na národní svrchovanost, na úctu k národu," uzavírá Bělohradský, který tuto dohru považuje za klíčovou, třebaže se odehrává v mírnějším kontextu, než který panoval v Itálii v 70. letech. Mezi roky 1969 a 1982 se v Itálii během takzvaných olověných let odehrálo 14.000 politicky motivovaných atentátů, jež si vyžádaly na 2000 obětí.

Více svrchovanosti nyní například po EU požadují nacionalistické strany. Jestliže v květnových volbách do Evropského parlamentu (EP) dosáhnou dobrého výsledku, mohl by se změnit poměr sil v EP, upozorňuje agentura AFP.

Česká vláda by se měla distancovat od koncertu italských neofašistů, který zneužívá symbol Jana Palacha. Koncert je zaštítěn úřady v italské Veroně, které k celé věci stále mlčí.Bojujme za něj, on bojoval za nás.

Jiný výklad, který vychází z nynější strategie italské krajní pravice, poskytl ČTK Paolo Berizzi, novinář listu La Repubblica a autor knihy Nazi Italia. "Jedná se o jeden z mnoha pokusů krajní pravice přivlastnit si symboly, které jim nepatří. Tato strategie není ničím novým. Fašisté si přivlastňováním symbolů, osobností a témat 'levice' vytvářejí podmínky k tomu, aby byli přijímáni jako 'dobří fašisté'. Je to technika zejména CPI, ti to dělají neustále," uvedl Berizzi.

Jan #Palach byl pro svobodu ochoten zemřít strašlivým způsobem. O to zvrácenější je, že se jeho jméno ke své sebepropagaci chystají zneužít nástupci italských fašistů. Podepsal jsem protestní petici studentů @FF_CUNI a vám doporučuji udělat to samé. https://t.co/adozr1Kvgs

"Chtějí tím získat prostor ve veřejné debatě a politický kredit. Tato technika vede ke zjevným paradoxům: například lídr CPI Simone Di Stefano říká : 'Jsme dědici fašismu, ale vzhledem k tomu, že občanská válka v Itálii skončila už před 80 lety, soustředíme se na budoucnost naší země a naším společným bodem je ústava.' Škoda jen, že základ italské ústavy je protifašistický," dodal.

Podobně to vidí i česko-italský novinář Andreas Pieralli. "Jde o to, že už delší dobu se v Evropě krajní pravice snaží legitimizovat sama sebe tím, že už nesází jen na své tradiční idoly, které jsou většinou společensky nepřijatelné, ale snaží se 'napojit' na známé osobnosti, které se ve společnosti těší uznání," napsal ČTK.