Atmosféra v ČSSR se měnila od léta 1988, režim tvrdě zakročil 19. ledna 1989

Mezi nové organizace patřily například České děti, Mírový klub Johna Lennona nebo Nezávislé mírové sdružení. "Najednou se k nutnosti změny začali hlásit lidi, kteří do té doby třeba neměli komunisty rádi, ale drželi se stranou, politicky se neangažovali. Začali ztrácet strach a hlásit se o slovo. V průběhu roku 1989 se přidávalo čím dál víc lidí, nezávislé iniciativy se objevily i mimo Prahu. V srpnu či září režim začínal ztrácet kontrolu," řekl Svoboda.

Na rozdíl od Polska či Maďarska, kde se poměry uvolňovaly dříve, v Československu a ve východním Německu se režim dlouho držel. "Změny ale přišly i sem. Komunisté věděli, že to dál nejde, ale o nějakých politických změnách příliš neuvažovali, spíše o ekonomických či hospodářských. Ale že by chtěli omezit svoji moc, to je nepravděpodobné," poznamenal Svoboda.

Za využití brutálního násilí si ji chtěli udržet i při výročí 20 let od upálení Jana Palacha. Den předtím, v neděli 15. ledna 1989, měly být na Václavském náměstí položeny květiny a promluvit měla Vlasta Chramostová o smyslu Palachovy oběti. Akt se ale přesunul k Federálnímu shromáždění, neboť byli zadrženi zástupci nezávislých iniciativ. "Systém věděl, že se něco chystá, takže i z toho důvodu od pátku či soboty byly u náměstí kovové zátarasy, začaly se uzavírat ulice," vysvětlil Svoboda.

Proti přítomným lidem byli nasazeni příslušníci pohotovostního pluku i řadoví členové Veřejné bezpečnosti, příslušníci Státní bezpečnosti a také více než 1000 příslušníků Lidových milic. "Používali vodní děla, obušky, plyn, stříkali po lidech vodou. Už první den byl zákrok velmi brutální, odhaduje se, že bylo hodně lidí zraněno," poznamenal historik. "Praktikovali také to, že lidi odváželi za Prahu a vysazovali je z autobusů," doplnil.

Lidé následně na Václavském náměstí demonstrovali každý den od pondělí do pátku. Nejostřejší zásah podle Svobody se uskutečnil ve čtvrtek 19. ledna. "Násilí bylo přehnané. Režim ztrácel jistotu a počínal si s takovou brutalitou, že to postihlo celou řadu lidí, kteří by se vůbec nezapojili," řekl s tím, že zbiti byli třeba i lidé, kteří pouze vystoupili z metra.

Demonstrace měly vyvrcholit sobotní poutí k Palachovu hrobu ve Všetatech. "Začali tam přijíždět lidi, kteří nebyli disidenti, hodně to byli mladí lidé. Hlídali to policisti. (...) Ty, kdo tam bydleli, pustili, ostatní odváželi k výslechu," poznamenal Svoboda. "Pár lidem se podařilo v noci přehodit kytky přes zeď u hřbitova, jinak ale to systém hlídal opravdu bedlivě," dodal.

O dění takzvaného Palachova týdne se i přes komunistickou propagandu veřejnost mohla dozvědět. "V roce 1989 už to mělo rezonanci, nešlo to umlčet a tvářit se, že se nic nestalo. (...) Od konce roku 1988 už nebyla rušená Svobodná Evropa, takže lidé mohli poslouchat zpravodajství," vysvětlil Svoboda. Někde podle něj bylo možné sledovat rakouskou a západoněmeckou televizi. "Informace mezi lidi hodně pronikaly, nedalo se to dostat pod pokličku, jako tomu bylo v předcházejícím období," řekl.