Před 95 lety zemřel Tusar. Jednoho ze zakladatelů ČSR zničily pomluvy o tajném válečném plánu

Do hlavního města mocnářství přišel Tusar ještě před válkou jako poslanec a po obnovení politického života v květnu 1917 se stal dokonce místopředsedou Říšské rady. Pár měsíců poté se z někdejšího zastánce prorakouské politiky prosazované sociální demokracií stal advokát samostatnosti.

Od léta 1918 ve Vídni zastupoval Národní výbor československý a po říjnovém vzniku Československa jako zástupce pražské vlády úspěšně vyjednal získaní nezbytných dokumentů pro její fungování.

Tusarova vídeňská mise skončila v létě 1919, kdy po vítězství jeho strany v obecních volbách stanul v čele vlády, stal se tehdy dokonce jedním z prvních sociálnědemokratických premiérů v Evropě. Předsedou kabinetu rudo-zelená koalice, opírající se o spolupráci s agrárníky, byl do září 1920. Za jeho úřadování se podařilo nový stát konsolidovat vojensky i politicky, mimo jiné se dočkal ústavy. Po demisi se Tusar v březnu 1921 stal vyslancem v Berlíně, kde o tři roky později zemřel.

Vlastimil Tusar patřil k politikům, kteří se na přelomu 19. a 20. století dokázali vypracovat na vrchol ze skromných poměrů. Brzy přišel o matku a po smrti otce musel opustit gymnázium, místo kterého vystudoval obchodní školu. Nějakou dobu pracoval jako příručí a ještě před 20. narozeninami se začal angažovat v sociálnědemokratickém hnutí. Schopný mladík brzy upoutal vedení strany a v roce 1903 ho poslali do Brna do redakce Rovnosti, kterou zdatný stylista a řečník přeměnil v deník.

Energický Tusar ukázal také politický talent a v květnu 1911 byl zvolen poslancem vídeňské Říšské rady, kterým byl s válečnou pauzou až do rozpadu Rakousko-Uherska. Ve Vídni za války poznal druhou manželku, o deset let mladší Hedviku Welzelovou, s níž vychovával dvě dcery z prvního manželství. Hedvika jej provázela do Prahy a později Berlína, kde v jejím náručí vážně nemocný Tusar zemřel, když jej vyčerpal boj proti pomluvám o tajném československo-francouzském plánu na válku s Německem.