Nacisté sekali Čechům hlavy. Na oběti Pražského povstání se vzpomínalo v sekyrárně

Náměstek ministryně spravedlnosti Michal Franěk odsoudil, jakým způsobem nacistický režim přetvořil význam institucí demokratického státu, jako jsou soud, věznice a policie.

"Soud v demokracii nemá nic společného se soudem takovým, jaký ho provozoval nacistický režim. Chtěl bych apelovat na ostražitost, aby k tomu už nikdy nedošlo. Abychom opět nebyli svědky parodie institucí jako za nacismu," řekl.

Pod gilotinou končili Češi bojující proti nacismu, i Němci, kteří nechtěli bojovat za Hitlera. Náměstek generálního ředitele Vězeňské služby Simon Michailidis připomněl také oběti z řad pracovníků protektorátního vězeňství zapojených do odboje. Bylo jich 72. "I čeští dozorci umírali v těchto místech. Uznávejme autority a řád, to nás nezbaví svobody, ale pomůže jí to chránit. Dávejme ale pozor, aby se tyto autority neodchylovaly od správných hodnot," řekl Michailidis.

Pražský primátor Zdeněk Hřib poukázal také na ty, kteří ve jménu nacistické ideologie na Pankráci popravovali. Mezi nimi například kat Alois Weiss, jehož pomocníky byli tři kolaborující Češi. Senátor Jiří Drahoš připomněl i pokračující fungování pankráckého popraviště za komunistického režimu.

"Svobodné nadechnutí po válce bohužel netrvalo dlouho a po třech letech byl jeden režim nahrazen druhým a jeho odpůrci byli opět v těchto místech vězněni a popravováni," řekl.

Gilotina v sekyrárně popravovala od 5. dubna 1943 do dubna 1945. O život přišlo 1075 lidí, z toho 155 žen. Těla byla po smrti ukládána do takzvaných rakváren a odvážena do strašnického krematoria.

"Poslední poprava byla provedena 26. dubna 1945, v ten den bylo osvobozeno Brno. Nacisté chtěli rychle zahladit všechny stopy a sekyrárnu vyhodit do povětří," řekl poslanec Robert Králíček. Gilotinu shodili Němci z Karlova mostu do Vltavy. Sekyrárna však nakonec zničena nebyla a gilotina byla z řeky vylovena.