Sověti měli u nás jaderné střely. Byl to pro nás šok, říká Šedivý

Jaroslav Šedivý (81) přišel na ministerstvo zahraničí hned po roce 1989. Tehdejší ministr Jiří Dienstbier si ho vybral jako svého poradce. Šedivý pak patřil do vyjednávacího týmu, který se snažil o co nejrychlejší odsun sovětských vojáků z našeho území. Nebylo to však tak snadné.To, jak rychle od nás odejdou, podle něho záviselo na počtu vlaků, které mohly každý den vyjet z Československa. Vláda se tehdy domluvila s dopravními odbory a ty byly nápomocné. Ale ze strany Rusů, kteří tvrdili, že k odchodu potřebují deset let, docházelo k zádrhelům."Opáčili, že nemají dost nákladových ramp, s čímž by jim ale zase pomohli čeští vojíci. V tu chvíli náměstek ministra zahraničí Ivan Aboimov řekl, že takhle to nejde, protože tu mají 1700 dělostřeleckých jaderných nábojů. To jsme nevěděli," přiznal pro LN Šedivý.Prý to byl pro všechny šok. Michail Gorbačov totiž už v roce 1985 prohlásil, že všechny jaderné zbraně z Evropy stahuje."Pak mi Sověti vysvětlili, že na mysli měl strategické, u nás byly jen dělostřelecké. Ale ruské kanóny s dostřelem 200 kilometrů a víc, které tu byly, jsou pomalu jako strategická raketa," dodal Šedivý pro Lidové noviny.Překvapením byl i počet Sovětů u nás. Oficiálně tvrdili, že na našem území pobývá okolo 75 tisíc vojáků. Později se ale prý Šedivý dozvěděl, že jich v Československu vždy bylo mezi 70 a 100 tisíci. A s takovým množstvím měli problém i Rusové. Neměli je kam ubytovat."Aboimov si nás vzal bokem a řekl, že pro ně to není věc obrany, ale humanitární otázka. Říkal, že nemají kde ubytovat 17 tisíc důstojnických rodin a nejsou ani volné kasárny pro vojíny. Na to jsem mu opáčil, že pro nás to byla humanitární otázka celých dvacet let," vzpomínal bývalý poradce a mezi lety 1997 a 1998 také ministr zahraničí Jaroslav Šedivý pro LN.