Karolína Peake: Holky co spolu nemluví

Ženy požadovaly zkrácení pracovní doby, lepší platy, hlasovací právo a ukončení zaměstnávání dětí. Samé samozřejmosti, řeklo by se dnes v našich zeměpisných šířkách o pouhých sto let později. Že to ale zdaleka není samozřejmost všude, si musíme uvědomit nejen na MDŽ. Na světě se ženy podílí šestašedesáti procenty na práci, ale mají jen jedenáctiprocentní podíl na příjmu a vlastní jen jedno procento půdy. O rovném postavení muže a ženy v celosvětovém měřítku tedy nemůže být řeč. Někde nerovnost vytváří přímo zákony, někde náboženské nebo společenské stereotypy. Propast mezi právy žen v některých afrických nebo asijských zemích a Evropou či Severní Amerikou je obrovská. U nás řešíme problémy méně zásadní, přesto hodné pozornosti. Vidím je ve třech oblastech.

Tou první je naše (ženské) malé sebevědomí, vlastní pochyby. Rovnost pohlaví máme uzákoněnu v předpise nejvyšším - Listině základních práv a svobod. Měly bychom ji přirozeně očekávat a požadovat.

Druhou oblastí jsou omezení vycházející z rodičovství. Záměrně neříkám mateřství, protože toto omezení může dopadat na kteréhokoli rodiče, který se snaží skloubit rodinný život s kariérou. Jen jsou to zkrátka častěji ženy. Tady může a musí pomoci stát. Kdo jiný si zaslouží podporu státu než rodiče, kteří pracují, mají děti a investují do jejich výchovy a vzdělání? Dlouhá rodičovská dovolená už žádným výdobytkem není. Je potřeba dát rodičům možnost volby. Je fajn, když chce být rodič dlouho doma s dětmi (je to také práce a záslužná), ale měl by mít i možnost nastoupit zpět do zaměstnání a mít k tomu vytvořené podmínky. Česká republika je v Evropské unii nejzaostalejším státem v podpoře práce na částečný úvazek a vytváření sdílených pracovních míst. Situace se trochu posouvá k lepšímu. Ministerstvo práce a sociálních věcí od března poskytuje příspěvek zaměstnavatelům na pracovní místo na částečný úvazek. Osobně bych za lepší považovala daňovou úlevu než příspěvek. Přerozdělování vytváří zbytečnou byrokracii a prostor pro korupci. Příspěvek ale snad kromě vytvoření pracovních míst částečné úvazky zpropaguje mezi zaměstnavateli, kteří často nevědí, že zaměstnávání na částečný úvazek pro ně není zvýšenou zátěží na odvodech.

Třetím problémem žen, možná tím největším, je naše vzájemná nesnášenlivost, žárlivost a řevnivost. Tak jako se feminismus zaměřoval na prosazování práv žen (nikoli na boj proti mužům, jak se někdy někdo mylně domnívá), měl by se u nás teď zaměřit na to, aby si ženy přestaly vzájemně házet klacky pod nohy. Zúčastnila jsem se zajímavé debaty pořádané Fórem 50% v Americkém centru. Řeč nebyla o diskriminaci ani o tom, jak vyzrát na muže, ale debata se zcela přirozeně stočila k neexistující ženské solidaritě. Je to bohužel pravda jak v politice, tak v byznysu. Měly bychom se pokusit to ve vlastním zájmu změnit. Nevolám po vzájemném ženském protěžování. Jen bychom si mohly situaci méně komplikovat. Těch překážek už je totiž dost samo o sobě.  Že bychom se měly vzájemně více podporovat, byl jasný výsledek diskuse v Americkém centru. Naplněna optimismem jsem šla pěšky domů.