Povodně v Praze? Nic zvláštního, dokládá historie

"Stoleté a větší povodně bývaly jednou za sto let, což je ale myšleno v uvozovkách, protože třeba ve 13. století se velké povodně opakovaly třikrát za sebou," uvedla autorka řady knih o pražských záplavách a kurátorka výstavy Staletí pod vodou. "Menší povodně byly celkem každoroční záležitostí a počítalo se s tím," dodala.

Nejvíc zaplavované bývalo Podskalí. "Úroveň Podskalí si každý může odvodit podle dochované celnice, která je na Výtoni. Celý břeh byl na stejné úrovni, navíc břeh se odsud svažoval rovnou do řeky. Všechny domy položené v této výšce to schytaly," řekl dnes ČTK ředitel Národního památkového ústavu Ondřej Šefců.

Lidé v minulosti byli více zvyklí žít s přírodními živly. "Na domech bývaly velké vikýře, cenné věci se tam stěhovaly v předstihu. Domy byly více otužilé, přizpůsobené, kdyby nevydržely, vzaly by je předchozí povodně," dodal historik. Také vybavení domácností bývalo prostší, když voda něco vzala, dalo se to snadněji nahradit.

Novým fenoménem nejsou podle odborníků ani povodně na malých pražských tocích. Podle Státníkové existují obrazové záběry Rokytky, která je rozvodněná a s velkým množstvím naplaveného dřeva. Podle záznamů kronikáře Václava Hájka z Libočan, který v 16. století sepsal Kroniku českou, byla Rokytka rozvodněná i v 10. století. V kronice se píše, že když poselstvo převáželo mrtvé tělo svatého Václava do Prahy, nemohlo překročit říčku Rokytku.

Povodeň v roce 1845 byla jedna z největších povodní na území Čech i Moravy v novověku. Překonána byla (a to ne všude) až po více než 150 letech povodní v roce 2002. Maximální průtok vody Prahou během povodně v roce 1845 je odhadován na 4500 m³/s. Povodeň měla vliv na stavbu železnic: protože většina tratí byla stavěna relativně krátce po ní, byly tratě navrženy tak, aby je nezasáhla. Proto byly tratě do značné míry provozuschopné i při pozdějších povodních. Na Moravě byla během těchto povodní zatopena velká část Břeclavi vinou špatně navrženého železničního náspu.

Povodeň ze září 1890, během níž došlo mj. k poboření pilířů Karlova mostu, měla podobný průběh jako povodeň roku 2002. Frontální vlna ze severní Itálie přinesla mezi 1. až 4. zářím značné srážky do povodí řeky Vltavy a způsobila vylití řeky z břehů. Kulminační průtok v Praze dosahoval 3975 m³/s.

Povodeň, která v únoru roku 1893 zaplavila rozsáhlé území od Mělníka až ke Kralupům nad Vltavou, byla způsobena nakupením ledových ker. Ledové kry, uvolněné táním na sever od Prahy, se zachytily u ústí Vltavy do Labe a vytvořily přírodní hráz. Voda stoupla o několik metrů a nakupené kry vytvořily dvoumetrové hráze. Povodeň místy přesáhla i hladinu povodně z roku 1890 (která strhla Karlův most). Po několika dnech byly naplavené kry odstraněny pyrotechnicky.

Povodeň na jižní Moravě, která nastala 9. června 1970, zapříčinila smrt 35 lidí a velké materiální škody. Způsobila ji mimořádná lokální průtrž mračen v několika regionech jižní Moravy. Při povodni bylo těžce poškozeno několik silnic a železničních tratí. Byl zatopen a zaplaven bahnem hlubinný důl Dukla v Šardicích, v němž také zemřelo 34 ze 35 obětí povodně. Poslední obětí se stalo tříleté děvčátko, které spadlo do zatopeného sklepa.