Stovky lidí si v Ležákách připomněly 71. výročí vypálení osady nacisty

Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) se v projevu zastavil u poválečného odsunu Němců. "Odsun vyplývá z nacistických zvěrstev. Každý, kdo chce tuto souvislost popírat, ať přijde sem do Ležáků," řekl. Ocenil nedávný výrok německé kancléřky Angely Merkelové o příčinné souvislosti nacismu a vyhánění. Připomněl však, že u českých obětí nacismu a protifašistických bojovníků budí velkou nedůvěru koncepce chystaného památníku vysídlení v Berlíně. "Bylo by proto chybou si myslet, že pravdivý výklad dějin konečně zvítězil," řekl Štěch. Nacistické zločiny spáchané v Ležákách a na jiných místech je proto podle něj nutné si nadále připomínat.Štěch také varoval před dvěma stereotypy výkladu dějin. Odmítl tezi, že za veškeré zločiny nesou zodpovědnost výhradně Němci. Uvedl, že nebylo málo českých kolaborantů, kteří Němcům velice ochotně pomáhali. Připomněl také opomíjenou roli žen v odboji a stereotyp, že odboj byl jen mužská záležitost. "Právě Ležáky jsou důkazem, že nacisté mezi pohlavím nerozlišovali," řekl.Do Ležáků dnes přišly také obě sestry Šťulíkovy, které jediné masakr v Ležákách přežily. V době, kdy byly odvlečeny a poslány do Německa na převýchovu, jim byl jeden a dva a půl roku. "Nejsem zde jednou za rok, jezdím sem i (jindy) s vnoučaty a s dcerou s dětmi. Co se stalo, jim říkat nemusíme, zajímají se sami. Když člověk vidí, co se děje ve světě, tak je to někdy ještě horší," řekla ČTK a České televizi Jarmila Doležalová, rozená Šťulíková.Ležáky (německy Ležak, od roku 1939 Lezaky) byla osada na Chrudimsku, která byla 24. června 1942, 14 dní po vyhlazení Lidic v důsledku heydrichiády vypálena a její obyvatele zavražděni nacisty jako odplata za to, že v ní byla ukrývána vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A, která se účastnila atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.24. června časně odpoledne obklíčilo Ležáky 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen" pod vedením gestapa; na vnější kordón bylo povoláno 30 českých četníků z Chrudimi a Náchoda. Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí, kde se právě zdržovali, a odvezli je do pardubické vily Zámeček, kde policejní pluk sídlil a za heydrichiády popravoval. Následně domy vyrabovali a kolem páté zapálili; všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku. 25., resp. 26. června byla zpráva o vyhlazení Ležáků zveřejněna.

Na podzim 1943 byly trosky budov strženy.Ležácké děti byly z Pardubic večer převezeny do dětského útulku v Praze a počátkem července do průchozího tábora v polské Lodži, kde byly roztříděny: Dvě děti byly vybrány jako vhodné k poněmčení a zbylých jedenáct 25. července předáno gestapu, načež byly zavražděny patrně v plynové komoře v Chelmnu.

Vyhlazení Ležáků přežily sestry Jarmila (* listopad 1939) a Marie (* léto 1941) Šťulíkovy, které byly odeslány na převýchovu do Třetí říše. Jarmila se dostala do rodiny zemědělského inženýra Rudolfa Paetla na území Polska. Po válce rodina sama nahlásila, že opatruje dítě určené k poněmčení. Marie byla umístěna do rodiny německého úředníka v Poznani.