Čeká nás vesmírná show na obloze. Budou padat hvězdy

„Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled. Meteory vylétají náhodně po celé obloze a bývají dost výrazné na spatření pouhýma očima. Nejvíce jich bude vidět na obloze nerušené světelným znečištěním tedy mimo města," doplnil astronom, s tím pozorovat úkaz je nejvhodnější vleže, například ve spacáku nebo na lehátku. Nejvíce meteorů bude vidět až mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, tedy do rozbřesku.

Do atmosféry vletí neuvěřitelnou rychlostí 212 tisíc kilometrů za hodinu

Meteoroidy  roje  Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 km/s (212 400 km/h) a začínají zářit ve výšce okolo 120 kilometrů nad Zemí. „Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 kilometrů nad zemským povrchem," uvedl Horálek.

Meteoroidy létají přitom do atmosféry z jednoho směru, a proto se zdá, jako by jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze, který se odborně nazývá radiant. Právě ten v době maxima roje leží v horní – severozápadní polovině souhvězdí Persea. Z názvu souhvězdí se odvozuje název jevu.

„Vzhledem k tomu, že toto souhvězdí u nás vůbec nezapadá, létají meteory po celou noc. Nejvíc jich ovšem spatříme od půlnoci až do rozbřesku, neboť v té době je Perseus již velmi vysoko nad obzorem a stoupá takřka k nadhlavníku," řekl na závěr astronom.

Lidé Perseidy pozorují více než 1700 let

Meteorický roj Perseid je znám už 1755 let. První zmínky o něm pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince".

Že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost jejich původu z komety Swift-Tuttle.

Prachové částice zvané meteoroidy padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složena z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Nejvíce jich padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna.