Odhalení šéfkuchaře: Z kvalitních potravin vaří jen pět procent podniků

Kvalita potravin, jejich složení nebo datum spotřeby – to jsou faktory, které nejčastěji Česká obchodní inspekce a hygienici kontrolují. Zpravidla však kontrolám podléhají výrobci a prodejci potravin. V restauracích se kontroloři objevují zřídka, právě v nich přitom může být situace daleko horší. V Česku je registrováno kolem 50 tisíc restaurací, kvalitní potraviny však používá jen pět procent z nich.

„Základním problémem je, že velká část restaurací nedodržuje hygienické normy, ty kontroluje hygienická služba ministerstva zdravotnictví. Kontroly v restauracích provádí i Česká obchodní inspekce, ta se však nezaměřuje na kvalitu potravin, ale soustřeďuje se na férové jednání směrem k zákazníkům. Jen v loňském roce provedla 4279 kontrol a porušení zákona zjistila v 1140 případech," řekl Radek David, šéfkuchař restaurací La Veranda a Babiččina zahrada.

Skladování: Nebezpečný hazard

Problém není jen v nákupu levných a nekvalitních surovin, ale i v jejich skladování. V loňském roce rozdali hygienici 6170 pokut za bezmála 13 milionů korun a v dalších stovkách restaurací nařídili nápravu nebo omezili povoz. Nejčastějším prohřeškem bylo právě skladování potravin.

„V restauracích se velmi často nedodržují teploty v lednicích, maso se pak rychleji kazí. To ale není pro některé kuchaře překážka – jsou schopni podávat je hostům. Dalším problémem je nepořádek v kuchyních v podobě poházených obalů od potravin, ve kterých se tvoří plíseň a rez. To už není nedbalost, ale hazard se zdravím zákazníků," upozornil Radek David.

Jídelní lístek: Pozor na obří nabídku

Signálů, jak poznat dobrou restauraci, je hned několik. Například nesmyslně rozsáhlá nabídka jídel zpravidla není známkou dobré restaurace.

„Rozsáhlý jídelní lístek ale také vypovídá o kvalitě pokrmů. Je-li jich na jídelním lístku mnoho, není v silách kuchaře připravit je z čerstvých surovin. Přestože hostům je z hygienických důvodů zakázán vstup do kuchyně, určitou známkou kvality může být otevřená kuchyň, tedy taková, do které může host alespoň trochu nahlédnout. Na kvalitu jídla samozřejmě ukazují i podezřele nízké ceny, je jasné, že u jídel v ceně kolem 80 korun kuchař musel použít nekvalitní surovinu nebo polotovar," popsal Radek David.

Spropitné: Obvykle 10 procent

Odrazem spokojenosti zákazníka s kvalitou jídla by mělo být spropitné. V Česku tomu tak ale není, tři čtvrtiny Čechů spropitné platí, i když s jídlem nejsou spokojeni. Přes 80 procent restaurací ale spropitné bere jako kritérium spokojenosti s jídlem a servisem. Hosté českých restaurací nejčastěji dávají spropitné pět až deset procent z celkové útraty.

„Výše spropitného v Česku je v porovnání se světem průměrná. Jen v Americe se spropitné pohybuje kolem dvaceti procent, v Japonsku je zase považováno za urážku. V Česku ale spropitné zcela ztratilo význam, hosté jej platí, i když jim jídlo nechutnalo nebo obsluha byla drzá. To by se v jiných zemích nestalo, například ve Francii, je-li host s něčím nespokojen, často nezaplatí ani za jídlo," dodal Radek David.