Hanáci vytvořili rekord v pití režné. Tipněte si, kolik toho vypili

Některé nedočkavé Hanáky komisaři Agentury Dobrý den museli z pokusu o rekord vyloučit, jelikož nevydrželi a destilátu se napili dříve než byl odstartován oficiální přípitek.

Hanáci se měli původně o nový český rekord pokusit na hlavním prostějovském náměstí, kvůli deštivému počasí byla ale akce přesunuta do nedalekého kulturního domu. "V něm jsme vytvořili hada z krojovaných Hanáků, z nichž každý si ťukl s druhým vedle sebe. Až tak učinili všichni, tak byl společný přípitek. Hanáků, kteří si připili, komisař napočítal 237," řekl dnes ČTK mluvčí společnosti Granette & Starorežná Distilleries Petr Maxa.

"Štamprlí" Prostějovské Režné, která byla rozlévána z typických hranatých sklenic, se dnes dopoledne ale vypilo mnohem více. Do Prostějova se na slavnosti a dožínky sjelo zhruba sedm stovek krojovaných Hanáků, z nichž většina vůni bylinného destilátu neodolala.

Prostějovská Režná je čistý bylinný destilát s příměsí osmi bylin a semen. Prostějovská Palírna U Zeleného stromu, která je součástí společnosti Granette & Starorežná Distilleries, vyrábí několik desítek lihovin.

Tvrdý alkohol pro Evropu "objevili" křižáci

Kvašením lze sice vyrábět alkohol, ale jen do určité koncentrace (nejvýše 15 %). Pak se kvasinky vzniklým ethanolem zadusí a proces kvasení se zastaví. Jedinými metodami jak dosáhnout vyšších koncentrací alkoholu je vymražování a destilace.

Metodu destilace a tedy ani tvrdý alkohol starověké civilizace vůbec neznaly. Jeho objev učinili až Arabové v 9. století, ač Korán alkohol přísně odsuzuje. Zřejmě nezávisle na Arabech objevili destilaci alkoholu i Číňané, kteří jej však využívali spíše jako rozpouštědla pro lékařské účely a voňavkářské účely. Také arabští alchymisté jej tak zprvu používali, píše myschwerk.webzdarma.cz.

Objev destilace a její rozšíření byl v Evropě přičítán také konkrétním osobám. Nejstarší legenda uvádí, že tajemství destilace přinesl do Irska sv.Patrik již na konci 5. století po svém návratu z Francie a Španělska, tedy celých 500 let před jejím objevem.

Jiná legenda zase připisuje objev scholastikovi Albertu Velikému, učiteli Tomáše Akvinského. Navzdory tomu se Evropa seznámila s arabským objevem za křížových válek v průběhu 11. a 12. století. Znalost destilace šla ruku v ruce s šířením medicinských znalostí a to zejména v prostředí klášterů. Nemělo by nás proto překvapit, že právě kláštery byly po větší část středověku hlavními producenty tvrdého alkoholu, ať už šlo o české vinné pálenky nebo skotskou whisky. Až v období vrcholného středověku byly zakládány městské a soukromé vinopalny - např. v Kutné Hoře za Karla IV.

Nejprve se destilovaly vonné esence. K výrobě alkoholických nápojů se nejprve pálila méně kvalitní vína, potom pivo a nakonec obilné zápary, slad a zkvašené ovoce. Pálenky se všeobecně nazývaly aqua vitae (živá voda) bez ohledu na to, z čeho byly vypáleny, a užívaly se v malých dávkách jako lék na zažívání, podpoření krevního oběhu, prodloužení života, ale byl předepisován i pro léčbu psychických poruch, neštovic či obrny.

Ve 12.-15. století se destilace prováděla v poměrně malých objemech ve skleněné destilační soustavě. Základ je vařil v nádobě, odkud byly výpary vedené trubicí do chladiče. Chladilo se vodou a vydestilovaný aklohol odkapával do jímací baňky. V 16. století byl v souvislosti s rozšiřováním výroby a aplikací nových poznatků z alchymistických laboratoří zaváděla zařízení kameninová a z pocínované mědi. Měděný vařák byl uložen v pískové nebo popelové lázni, umístěné v pícce na přímém topení. Měl snímací víko (alembík), z něhož vycházela trubka k chladiči.

Drtivá většina pálenek se vyráběla dvojitou destilací. První destilací vznikl surový destilát (břečka, lutr) nepříjemného zápachu a chuti. Po druhé destilaci vytékala do jímací baňky už pitná pálenka. Její první část zvaná předek či úkap se chytala do jiné baňky, protože nebyla dostatečně vypálená, a používala se dále jen k výrobě parfémů, mastí či jako rozpouštědlo. Do láhve se pak stáčela už dobře vypálená flegma. I v té však často zůstávaly nečistoty, které se odstraňovaly filtrováním přes papír nebo bavlnu. Někdy se ani druhou destilací neodstranily nepříjemné pachy a příchutě a bylo nutné přistoupit k třetí destilaci s přídavkem vápenné vody nebo vaječných bílků. Dobrých výsledků se také dosahovalo přepálením flegmy s jalovcem, ovocem nebo aromatickými bylinami.