Jako z éry komunismu, říká student univerzity pro EuroZprávy.cz

Žaloba bývá krajní řešení problému. Pokusil jste se o vyřešení sporu i jinak?

Samozřejmě. Paní děkanka mě přijala ke studiu 1. července (datum doručení), poté jsem měl třítýdenní dovolenou v zahraničí, ze které jsem se vrátil 30. července. Stejný den jsem si vyzvedl i zásilku, ve které jsem objevil nezákonné rozhodnutí rektora univerzity Miroslava Mašláně a okamžitě jsem se začal bránit. Dne 5. srpna jsem požádal prostřednictvím univerzitní podatelny, aby své rozhodnutí zrušil z důvodu nezákonnosti nebo prohlásil za nicotné. Absolvoval jsem i řadu schůzek s prorektory. Chodil jsem na rektorát takřka denně. Nicméně 19. srpna mi bylo doručeno nové rozhodnutí děkanky, kterým mne nepřijímá ke studiu, následně jsem si požádal o přezkum tohoto navazujícího rozhodnutí a 2. září jsem dostal rozhodnutí rektora, kde mi přezkum zamítl.

Mými argumenty, že jeho rozhodnutí, kterým zrušil mé přijetí, je nezákonné a nicotné, se pan rektor vůbec nezabýval – to mi dal i písemně. Zbavil mě tak práva na zápis ke studiu na vysoké škole. To tady ještě nebylo, vyjma éry komunismu.

Naznačil jste, že za Vaším nepřijetím může být kritika rektora v akademickém senátu. Můžete nám uvést konkrétní případ(y), kdy jste stál proti rektorovi? 

Pan rektor občas předkládal materiály, které byly neúplné nebo právně nemožné (např. když dva děkani chtěli sepsat dohodu o narovnání v případě vzniku škody – nemají právní subjektivitu pozn. red.). Dále jsem na rektora výrazně tlačil v době, kdy propukla tzv. kolejní aféra, kdy univerzita předčasně vystěhovala studenty z kolejí z důvodu pronájmu ubytovacích kapacit k nějaké sportovní akci – tedy peníze byly důležitější jak vlastní studenti.

Dále potom jsem mohl rektora Miroslava Mašláně velmi popudit, když jsem na jaře navrhl zřízení funkce univerzitního ochránce práv (ombudsmana). Toho rektor de facto položil k ledu, přestože ho akademický senát vyzval ke zřízení funkce. Tak bych mohl pokračovat dále. Pan rektor má i řadu tzv. nesplněných usnesení, tedy takových usnesení, kdy akademický senát ho k něčemu zaváže a ten se na to lidově řečeno vykašle.

Rektor v prohlášení odmítl spojitost se spory v senátu. Lze vůbec u soudu dokázat, že tam souvislost je?

V předmětné žalobě o toto nejde. Podání je koncipováno jako žaloba na zrušení tří rozhodnutí, která vznikla nezákonným postupem a navíc i s nezákonným výrokem. Soudu jsem podal žádost o odkladný účinek žaloby a tady se tuto souvislost snažím dokázat. Navíc bych nečekal, kdyby se pan Mašláň přiznal k tomu, že se zbavil Sojky proto, že byl nepohodlný. Takhle to přece nefunguje. Je třeba si ale uvědomit, že za tři týdny Akademický senát UP bude volit rektora a všichni, kdo na senát chodili, musí vědět, že Miroslava Mašláně bych nikdy nevolil. Považuji ho totiž za neschopného manažera (což nevylučuje jeho jistě skvělou vědeckou kariéru).

Podle svých slov věříte, že u soudu uspějete. Z čeho pramení ta jistota?

Tuto jistotu mi dává sám zákonodárce ve formulaci paragrafu padesát zákona o vysokých školách. Navíc v můj prospěch hovoří i ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu. Také jsem tuto žalobu konzultoval se čtyřmi advokáty ze dvou advokátních kanceláří a náš názor je zcela shodný. Pevně věřím, že Krajský soud v Ostravě mi v dohledné době dá za pravdu a buď rozhodnutí zruší z důvodu nezákonnosti, či je prohlásí nicotnými. Výsledek je stejný.

Děkanka tvrdí, že jste byl přijat omylem a že univerzita nemá školitele. Co říkáte takovému vysvětlení?

Z průběhu přijímacího pohovoru nic nenasvědčovalo tomu, že bych neměl být přijat. Komise se shodla, že téma disertace je nosné, dobře připravené, podložené prameny a že jsem plně způsobilý ke studiu v doktorském programu. Zároveň členové komise upozornili na to, že pro zvolené téma dis. práce bude složitější ustavit vhodného školitele. K tomu jeden člen komise uvedl, že skutečnost nalezení příslušného školitele bude složitější a že nemůže být k tíži uchazeče. Následně jsem fakultě poskytl nadstandardní součinnost k vyhledání patřičného školitele a sám jsem navrhl několik jmen – z toho tří profesorů a některých zahraničních kapacit. Proto jsem i legitimně očekával, když mi přišlo rozhodnutí o přijetí, že se situace pokojně vyřešila. Pokud fakulta tvrdí, že jsem byl přijat omylem, tak je k zamyšlení, jaký pořádek mají na studijním oddělení.

Také předpokládám, že paní děkanka, které si i nadále vážím, ví, která rozhodnutí vč. odůvodnění vyhotovuje, podepisuje a razítkuje. Takových rozhodnutí ohledně PhD. bylo navíc jen pár (řádově třicet). Je zajímavé, že v protokolu o konání mé přijímací zkoušky se absence školitele neobjevuje, stejně tak protokol neobsahuje náležitosti, které určuje vnitřní předpis školy – Řád přijímacího řízení UP. Fakulta až za více než 2 měsíce po skončení přijímací zkoušky vyhotovila jakýsi přípis, ve kterém se uvádí opak toho, co jsem nyní řekl. Taková listina je z mého pohledu právně irelevantní. Takovými „drobnostmi" bych mohl pokračovat do večera.

Podporuje Vás někdo ve Vašem „tažení" nebo si spíše naděláte nepřátele?

To je poměrně zajímavá otázka. Na fakultě jsem se pět let učil, že je třeba se o svá práva brát a rovněž, že právo přeje bdělým. Navíc celý spor vnímám profesionálně a nikoliv osobně. Rodina, především maminka, mě v této záležitosti velmi podporuje a řada přátel rovněž. Mnoho z nich se o celé aférce dozvědělo až dnes z médií (protože jsem celý měsíc říkal všem na potkání, že budu studovat v Olomouci doktorát) a vůbec jsem neměl čas reagovat na povzbuzující sms, facebookové zprávy atd.

Rovněž se objevují některé komentáře, že jsem to možná přepískl či sdělení, která se snaží shodit můj právní názor. Ale jde především o neprávníky, kteří navíc nemají přístup k podané žalobě a navíc problematice vůbec nerozumí, takže se tím nezabývám. Z mých přátel mne tedy zatím všichni, o kterých vím, podporují. Jejich podpora je pro mne velmi důležitá.

Čekal jste, že Váš případ zaujme média?

Domníval jsem se, že by se zpráva mohla objevit někde hodně dole na no-name serverech. To, že budu v hlavní zprávě na největším zpravodajském serveru, to jsem ani nečekal. Mrzí mne, že se členové Akademického senátu Univerzity Palackého dozvědí o podané žalobě z médií. Chtěl jsem jim to říci jako prvním, ale novináři byli rychlejší.

Když odbočím od tématu. V poslední době se hodně hovoří o problémech vysokých škol v Česku. V čem jsou ale podle Vás univerzity v Česku výborné?

Hlavním problémem našich univerzit, až na některé školy či dokonce jen pracoviště, je provinčnost. S tím souvisí, z jakých regionů jsou bráni studenti (zpravidla v radiu 100 km) a kantoři. České vysoké školství je také výrazně podfinancováno. Naše školy jsou výborné v tom, dá-li se to tak nazvat, že jsou zadarmo. Že student, který studuje řádně, nemá finanční spoluúčast na svém studiu. Já jsem byl na půlročním studijním pobytu na Právnické fakultě Univerzity v Granadě (Španělsko), a když jsem komukoliv řekl (ať místním či zahraničním studentům), že neplatím školné, mysleli si, že si z nich dělám legraci. Myslím si, že v Česku máme skvělé lékařské a přírodovědecké fakulty, které mají možnost „být světové". Víte ale o nějakém zahraničním TOP 20 žebříčku, kde by se objevila nějaká česká škola? Já zatím ne a mrzí mne to.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Mgr. Tomáš Lígr