Dnes je Květná neděle, začíná velikonoční týden. Znáte všechny jeho dny?

Kardinál a pražský arcibiskup Dominik Duka dnes v 10:00 požehnal v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě palmové ratolesti. Poté vyjde průvod s chlapcem na oslíku v čele do katedrály sv. Víta, kde se uskuteční mše. Odpoledne se zde budou poprvé pořádat pašijové hry. Upravenou verzi Hořických pašijí ztvární herci Otakar Brousek, Nela Boudová a Jakub Gottwald. Hudebního doprovodu se ujme soubor Musica Bohemica.

K pašijovému týdnu se odedávna váže také mnoho pověr a zvyků. Na řadu z nich jako na pohanské tradice středověká křesťanská církev navázala; mnozí věřící, včetně církevních představitelů, se dodnes nebrání jejich dodržování. Typickou velikonoční tradicí pro české země je koledování s pomlázkou a zdobení vajec - kraslic.

Jako pohyblivé svátky připadají Velikonoce na první neděli po prvním jarním úplňku. Slaví se tedy v rozmezí od 22. března do 25. dubna. Navazují na starověké oslavy vegetačních božstev a počátku hospodářského roku.

Psali jsme: Kde nakoupit před Velikonocemi vejce a koledu? Srovnání cen  

Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny. Modrému pondělí se říká taky Velké pondělí nebo Žluté pondělí. Název je odvozen od látky, která se ten den vyvěšuje v kostele.

Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ani jeden z těchto dvou dnů nebyl nijak výjimečný z hlediska lidových zvyků. Větší roli hrály dny nadcházející.

Škaredá středa (Sazometná či Černá): Jidáš ten den na Ježíše žaloval. Sazometná - vymetávaly se saze z komína, Smetná. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce, píše server ceskevelikonoce.cz.

Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř. Na Zelený čtvrtek utichaly zvony - "odlétaly do Říma". Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky - "klapání", scházeli se v odpoledních hodinách chlapci a dívky a říkali říkanky o Jidášovi. Dodneška se právě tento den objevuje na pultech pečivo - "jidáše", které se i dříve podávalo namazané medem.

Velký pátek: Toto byl den hlubokého smutku a dodržoval se přísný půst - na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše. Nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda - tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky - zem se otevírala, aby ukázala své poklady.

Bílá sobota: Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázali se březové větvičky a zdobila se vajíčka.

Boží hod velikonoční: Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za "velkou" - a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla - vejce, mazanec, beránek, víno a chleba (další velikonoční inspirace) - vždy od ranní mše posvěcená. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých.

Velikonoční pondělí: Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl.