Proromští aktivisté blokují vepřín v Letech, odpoledne se protest vyhrotil

Osm lidí ze severních Čech a z Německa v poledne před vjezdem do vepřína společnosti AGPI rozvinulo transparenty s nápisy: Romská hrdost či Opre Roma! Na vrata připevnili ceduli s přeškrtnutým nápisem Holokaust. Prasečí farma na místě genocidy je podle nich ostudou všech lidí v zemi. 

Akce nejdříve nevyvolala žádné reakce. Téměř bez povšimnutí prošel kolem skupinky jeden z pracovníků vepřína, který si byl něco vyzvednout z auta před farmou a pak se do areálu bez problémů vrátil. ČTK řekl, že vepřín se protestu přizpůsobil a lidé mají práci v jiné části areálu. Aktivistů se prý nebojí a podobné akce už zažil.

Problémy začaly až odpoledne, kdy protestující do areálu nepustili dvě nákladní auta s krmivem. Místopředseda představenstva AGPI Jan Čech ČTK řekl, že vepřín je denně zásobován, firma proto situaci řešila s právníky a policií. Čech poukázal na to, že zvířata se musí pravidelně napájet a krmit, jinak jde o týrání. "Když zastavíte výrobu v automobilce v Mladé Boleslavi, tak se nevyrobí auta, dodají se o týden později, ale zvířata jsou živá," podotkl. Mluvčí písecké policie Kamila Ingrišová ČTK řekla, že policisté na místě obnovili provoz a auta se dostala do areálu. Zásah podle ní nebyl nijak dramatický, nikdo nebyl zadržen.

Podle Čecha stojí nedaleko památníku 13 hal, v níž společnost chová 13.000 prasat. Vepřín se budoval na neúrodných pozemcích obce po roce 1970. Podle Čechových informací tehdy nikdo nevěděl, kde přesně pracovní tábor pro Romy stál. Až později se podle pamětníků snažili pomocí letecké techniky zmapovat situaci. Z šetření údajně vyplynulo, že vepřín nestojí v místě tábora. "Jedním okrajem se ale dotýká místa, kde stála jedna z budov lágru," řekl Čech. Společnost podle něj nikdo nikdy neoslovil. Nikdy si nedělala odhady, kolik by stálo zbourání areálu a výstavba nového. AGPI prý dělá maximum pro to, aby se snížily koncentrace čpavku v ovzduší.

"Naše požadavky jsou - okamžité ukončení prasečí farmy, odvezení prasat, demolice objektů a vyčištění místa od prasečích exkrementů. A potom chceme, aby tady byl vybudován důstojný památník obětem holokaustu - na něj už nechceme asi žádné peníze, to bychom zařídili sami, když nám to místo připraví," uvedl Miroslav Brož z občanského sdružení Konexe. Místa lidí pracujících na farmě by ale podle něj měla být zachována.

Psali jsme: Tragické případy útoků na Romy v Česku  

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) před několika dny při pietním aktu v Letech uvedl, že desítky milionů korun, které by byly zapotřebí na likvidaci a postavení nového vepřína, by měly být využity třeba na vzdělávání romských děti a na zlepšování sociálních podmínek v sociálně vyloučených lokalitách.

Po atentátu na Heydricha začal masivní nucený odsun československých Romů do táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Výnos o vyloučení neárijských ras ze společnosti a o potírání cikánského zlořádu byl tak převeden do praxe. 

Z protektorátu do Osvětimi vyjely první romské transporty v době, kdy vedení SS dokončovalo připravy na celoevropskou likvidaci Romů a Sinthů. Přestože v romských táborech byly podmínky stejně hrůzostrašné jako v těch židovských, alespoň mohly rodiny zůstat pohromadě. "I Romové byli předmětem těch zrůdných lékařských pokusů Mengeleho. Zvlášť se soustředil na romské těhotné ženy a romské děti," dodal pro ČT historik Jaroslav Šebek.

Památník v Letech byl vystavěn v místě bývalého vězeňského hřbitova u cikánského tábora, do kterého byly za fašistické okupace násilně umístěny rodiny většiny českých Romů. Zpočátku tu byl pracovní a později sběrný tábor, který byl v srpnu 1942 změněn na tábor pro Romy.

Táborem prošlo za dobu jeho existence od srpna 1942 do května 1943 více než 1300 Romů, z nichž více než čtvrtina nepřežila a je pochována v místech současného památníku a na hřbitově v Mirovicích. Vězni, kteří přežili, byli deportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.

"Samozřejmě jako v jiných skupinách obyvatel se nacházeli mezi Romy odvážní lidé, kteří se nehodlali smířit s tím, co se děje. Například na Slovensku hodně pomáhali partyzánskému hnutí, protože sami Romové, kteří žili ve slovenských osadách, znali prostředí kolem, lesy a hory. Partyzánům dokázali pomoci, často byli spojky, poskytovali materiální pomoc a podobně. Zajímavý případ na našem území je případ Josefa Serinka. Pocházel z Plzeňska, byl v ledském táboře, odkud se mu podařilo uprchnout a na Českomoravské vrchovině, kde se skrýval, založil velice slavnou a úspěšnou partyzánskou jednotku, které se říkalo Čapajev. Jemu samotnému se říkalo Černý partyzán. Po druhé světové válce se odstěhoval do Svitav, kde působil jako hostinský v hospodě, která se nazývala U Černého partyzána. To je takový pro nás nejznámější příklad hrdiny, který pocházel z romského etnika," řekl pro radio.cz historik z Muzea romské kultury Michal Schuster.