ROZHOVOR | Konec keců vydávaných za názory. Covid-19 utne ztřeštěnost světa, říká pro EZ lékař

Už se objevily spekulace, že jedním z důsledků pandemie covid-19 bude vyšší porodnost. Oddávají se lidé v „horších časech“ víc sexu?

Těžko říci. Obavy z nákazy obvykle na chvíli zbrzdí bezhlavé sexuální eskapády, ale pokud je mi známo, ve velmi těžkých dobách v ghetu Terezín za války se sexuální chování prý zvýšilo. Jsou to ale nesrovnatelné podmínky. To, co může být na karanténě pozitivní, je čas, který najednou musíme - a tedy i můžeme- trávit spolu. To je něco, co nám v době před koronavirem chybělo nejvíc. Lidé trávili víc času se svými kolegy a kolegyněmi v práci než se svými partnery doma. To sexu páru, který na svět přivedl děti, opravdu nesvědčí. Dnes už ale neplatí více sexu více dětí.

Jistý server s filmy pro dospělé nabídl dosud placené členství zdarma, aby udržel lidi doma. Je to podle Vás dobrý nápad?

Nevím, zda jim šlo o to udržet je doma nebo u obrazovek se svými produkty. Sexuální a pornografická produkce má na členy domácnosti velmi rozdílný vliv. Je třeba důrazně připomenout, že dětem a dospívajícím škodí. Teď když jsou trvale doma i oni, jak si majitelé takového serveru představují, že se budou dospělí na jejich filmy dívat? Tajně? V plném bytě?

Existuje tolik nádherné kultury, filmů, seriálů, hudby, literatury, které může užívat celá rodina, mohou spolu mluvit o tom, co kdo ve filmu zažil, co si myslí o té či oné knížce. To je opravdu povzbuzující a významně to zvyšuje rodinnou kohezi a důvěru. A navíc si toho konečně víc řeknou o sobě.

Kvůli karanténě či opatřením proti covid-19 byli partneři/manželé donuceni razantně změnit dosavadní zvyky a tráví spolu mnohem víc času. V souvislost s tím se někteří psychologové obávají, že přijde lavina rozvodů. Jak to vidíte Vy?

Těch, kdo se rozvedou, nebude škoda. Taková zátěž jen prověří, jak dobré mají partneři vztahy, jak se dokáží vyrovnat s ohrožením. Více společného času může dobré páry jen zlepšit. Z mého hlediska byl nedostatek společného času, kterému se říká kairos (čeština pro něj výraz nemá), hlavní příčinou ztráty sexuální touhy a následně i vztahu.

Z Francie a Británie už přicházejí zprávy, že policie musí řešit mnohem víc případů domácího násilí. Nahrává současná situace různým psychopatům a sociopatům?

Nemyslím, že jim nahrává. Jen se mnohem víc odhalují. Když si mladá dívka vezme psychopata, který je bohatý, na všechno má nějaké lidi, ve vysokém tempu žene rodinu od akce k akci, vůbec nemusí poznat, že má vedle sebe psychopata.

Ten se naplno projeví až v momentě, kdy je omezen ve své veledůležité aktivitě, nebo dokonce až když jsou omezeny jeho finance, kterými v rodině především držel moc. Najednou je nesvůj, musel by opravdu komunikovat, a to znamená angažovat se v rozhovoru. Riskovat, že se odhalí něco z jeho tajného světa. Že spadne maska jeho dosavadní moci v rodině. No a pak samozřejmě může nastoupit jiná forma moci, tedy násilí. Ještě těsně před tím, než se zhroutí.

Zaznamenal jste v posledních dnech ve své lékařské praxi výraznější nárůst případů, kdy se partneři „nemohou vystát“ a žádají o pomoc?

Zatím ne. Na to je zatím krátká doba. My se věnujeme především psychosomaticky nemocným a jejich rodinám, většina konzultací s rodinami a páry v době protiepidemických opatření pokračuje z doby před epidemií. Naši pacienti se v této době spíše zlepšují. To je vidět zejména v rodinách, kde dětem chyběl společný čas s rodiči. Ten je pro jejich zdraví naprosto nezbytný.

Proto taky jejich nemocem říkáme hypokairózy, nemoci z nedostatku času typu kairos. To je čas ke zrání. Čas, ve kterém se věci naplňují. Nedá se měřit na hodinkách, je dán přítomností nezbytných osob. V několika rodinách se děti uzdravily, když rodiče museli zůstat doma. Samozřejmě, jsou rodiče, kteří své děti nesnáší, a pro ně může vynucené společné trávení času nesnesitelné. Ptáte se na dospělé, ale sám vidíte, že hodně myslíme na děti. Ty se totiž neobejdou bez lásky projevované nikoli prohlášením ve dveřích mizející mamky „mám tě ráda“, ale skutečnou přítomností a podporou.

Máme pochopení i pro matky, na které je toho moc. Nejspíš si ani neuvědomujeme, kolik toho musí žena jako matka vydržet. Kromě mateřských instinktů musí vyhovět i naprogramované pracovní kariéře. Na tu se připravují stejně jako muži. Měli bychom si jich mnohem víc vážit a hýčkat si je. Děti potřebují jejich ženství, ne mužství, které taky dobře zvládají ve svých povoláních.

Co byste poradil párům, které jsou nuceny trávit spolu celé dny například v malém bytě bez možnosti utéct alespoň na zahradu?

Aby si to užily. Kdy zase najdou takovou příležitost být spolu, opravdu spolu. Prohlížet si staré fotky, hrát staré deskové hry, karty, zpívat a hrát, ano, i hrát divadlo. Dětem stačí dát téma a ony pro ně nacvičí představení a budou nadšené, že rodiče nikam neodcházejí a sledují jejich divadlo. Ale aby tohle mohlo fungovat, je třeba si rozvrhnout činnosti. Každý den ráno porada týmu: co dnes kdo bude dělat, kdo má co na starost, co se bude jíst a v kolik hodin, kdo musí jít do „nebezpečného světa“ nakoupit, kdo vynese smetí a kdo umyje vanu.

Úklid je vynikající prostředek pro zlepšení imunity. Když budete mít kolem sebe pořádek, nebudete tolik podléhat stresu. No a když už budete mít dobrou náladu a děti snad už konečně budou spát, trochu hezkého sexu rozhodně podpoří náladu ještě i na další den. Pokud můžete na zahradu, nebo do lesa- mělo by to být zahrnuto do plánů a myslet na venčení celé rodiny. A nezapomeňte si dopřát taky samotu i v malém bytě ať má každý kam zalézt.

Současná situace je pro nás všechny zcela nová (povinné roušky, zavřené obchody/restaurace), zprávy o nákaze se valí ze všech stran. Jaké dopady má na organismus a zdraví déle trvající strach? Je to stejné jako v případě stresu?

Ano, je to jedna z nejškodlivějších emocí. Je stará (myslím vývojově jedna z prvních) a má velmi škodlivý vliv na odolnost jedince. Dobře se ptáte, právě ta dlouho trvající emoce nejvíc škodí. To platí o ostatních emocích taky. Naše medicína si toho tak moc nevšímá, ale rodinná terapie má dávno vyzkoumáno, kolik stresových hormonů se vyplavuje v konfliktním rozhovoru.

Ve zdravé rodině to funguje tak, že se emoce neustále proměňují. Chvíli se bojí někdo z nich, a jiný má zlost a jiný je smutný, ale brzy se to změní. Staří říkávali, že za zlostí nemá zapadnout slunce. Znamená to, že bychom se měli večer všichni uklidnit a potěšit ať už se nám dělo přes den cokoli. Děti potřebují vědět, že mají rodiče, kteří se nebojí, kteří k nim dokonce ani strach zvenčí nepustí, že se na ně dá vždycky spolehnout. Tatínek, který od rána do večera běduje: „Co s námi bude, co s námi bude?!“, moc své děti nechrání. Čtěte si pohádky, tam to všechno je. A děti je mívaly rády.

Pandemie covid-19 jednou skončí. Vrátí se pak naše psychika do starých kolejí, nebo lze očekávat neblahé následky? Lékaři z NÚDZ již ostatně upozornili, že poroste počet pacientů s úzkostnými poruchami…

Pandemie jistě skončí, ale přijdou další všelijaké trable. Žijeme ve velmi zajímavé době. A že se něco musí stát s naším světem, který se chystal doslova ubavit nás k smrti, to bylo jisté. Tahle maličká částečka RNA mířila přesně. Pokud tuhle šanci využijeme a naše vztahy zvážní, pokud si budeme víc uvědomovat vlastní odpovědnost za tento svět, rozhodně máme šanci, že už nebude jako dřív. A to by mohlo být taky dobře, nejen špatně. Vědomí vlastní smrtelnosti a odpovědnosti za ostatní (a čeho jiného je rouška symbolem?) je samozřejmou součástí dospělosti.

Byl-li náš svět před koronavirovou pandemií pubertální ve svém třeštění, má šanci stát se dospělým světem dospělých lidí. A to by se mi líbilo. Kdo to nezvládne, samozřejmě rád se nechá ošetřovat pro své úzkosti a somatizace jako pacient. Ale i to má svůj čas a je dobře, že kapacity pro léčení i těchto poruch máme.

Drtivá většina lidí neví o epidemiologii/virologii nic. Internet již zaplavily fake news o původu covid-19 a různé bludy, jak infekci léčit. Hraje současná situace do karet konspirátorům víc, než kdy dříve?

No to samozřejmě. Strach vždycky dává šanci lidem, kteří chtějí skrze strach vládnout. I pes zaútočí na toho, kdo se bojí. Mně na tom spíš překvapuje, jak se nechají lidé rychle získat pro neuvěřitelné pitomosti. Když jsou schopni věřit tomu, že země je placatá, proč by neuvěřili jakémukoli nesmyslu o tom, kdo kde a proč tenhle virus vypustil. Na druhou stranu je to právě tato současná situace s reálným virovým ohrožením, která podle mě rázně ukončila dobu postfaktickou neboli postpravdivou, jak jsme jí ještě nedávno bezmocně říkali.

Ale jedině reálná ohrožení ukončí nejrůznější kecy vydávané za „názory“. Protože v nouzi převládnou fakta. Když se děti vrátily před časem z Indie s názorem, že je nesmysl stavět domy, zadlužovat se u bank, že je třeba žít tak, jako v Indii, udělat si příbytek z kupky slámy a zasadit na poli něco rostlin a ty pak jen v nekonečných prázdninách sklízet. Názor jim vydržel do prvního podzimního vichru, který jim jejich kupku slámy odnesl. Výhoda takové krize je, že zvyšuje pravdivost a vyzdvihuje takové lidi, kteří umí číst ve faktech a svá rozhodnutí na faktech staví. Proto nejsem tak skeptický.