Před 25 lety odešla Olga Havlová. Žádná z dalších prvních dam se jí nemůže rovnat. Byla jedinečná, říká Vondra

Celá země se náhle ponořila do smutku. Česká televize i veřejnoprávní rozhlas 27. ledna 1996 měnily vysílací program, lidé plakali. Úmrtí dobrosrdečné první dámy Olgy Havlové v jejích dvaašedesáti letech tehdy zasáhlo Českou republiky. V době, kdy ještě neexistovaly sociálně sítě a internet se teprve nesměle rozjížděl, začali její příznivci spontánně volat do rozhlasu, aby zesnulé prezidentově choti vyjádřili úctu a vzdali hold. „Velice ráda pomáhala, ale uměla být také tvrdá jako žula. A pokud se jí něco nelíbilo, neváhala se rázně ozvat. Nedokázala se přetvařovat, za každé situace byla svá. Prostě výjimečná,“ vzpomíná na Olgu Havlovou současný europoslanec Alexandr Vondra. Obyčejní lidé ji milovali, stáli nekonečnou frontu, aby jí mohli položit květiny v kapli jižního křídla Pražského hradu k jejím ostatkům a podepsat se do kondolenčních archů.

Obnovila charitu a z postižených udělala hvězdy

Navázala na tradici prvních dam z první republiky. Signatářka Charty 77 se hned po revoluci angažovala v Charitě, založila Výbor dobré vůle Olgy Havlové. V křehce rodící se demokracii se jednalo o naprosto nevídanou věc. Komunisté během svého jednačtyřicetiletého běsnění naprosto zlikvidovali jakoukoli pomoc potřebným. Navíc všechny ženy hlav států během totality se chovaly ostudně, anebo naprosto nenápadně.  „Svým nadšením strhla i ostatní a naučila tak lidi, aby nemysleli jen na sebe. Národ do té doby nebyl zvyklý, že by měl být ohleduplný k druhým,“ líčí nynější místopředseda Občanské demokratické strany.

Olga Havlová má rovněž zásluhu na zapojení handicapovaných do společnosti. Zatímco totalitní režim lidi s fyzickým omezením či mentálně postižené zavíral do objektů daleko za městy, nejlépe v lese, aby podle něho nedělali ostudu, Olga Havlová z lidí s nedostatkem udělala hvězdy. Byla k nim laskavá, ale naprosto přirozená. V jejich společnosti byla svá. Tady se cítila dobře, na rozdíl od televizních kamer, na nichž si v roli první dámy za celých sedm let nezvykla. „Přesto funkci první dámy zvládla skvěle a bravurně,“ chválí ji bývalý diplomat.

S Václavem Havlem se seznámila v roce 1953. Oba pojil vztah k literatuře i divadlu. Proto si rozuměli. Vondra, který oba dokonale z disentu znal, však tvrdí, že i když se skvěle vzájemně doplňovali, oba byli zcela jiní. „Olga byla dámou ze Žižkova, která se běžně pohybovala mezi obyčejnými lidmi. Přesto výborně ladila k Havlovi, jenž naopak pocházel z velmi noblesního rodu významných stavitelů a průmyslníků. Nabízela mu pohled, jak uvažují prostí lidé například v hospodě. Každý byl úplně jiný, a přesto měli k sobě blízko,“ nabízí svůj pohled pamětník a dodává, že paní Olgu měl velmi rád. „Vzpomínám na ni nejenom při dnešním výročí,“ upozorňuje pro EuroZprávy.cz.

Právě drsné prostředí pražského Žižkova, kde se narodila i vyrostla, se specificky podle Vondry odráželo v charakteristice její povahy. „Věcí říkala na rovinu, bez diplomatických frází. Neužívala rétoriku filozofů, ale držela se žižkovské linie. Ve slovníku vůbec neměla slovo možná. Buď se rozhodla danou věc udělat, anebo rezolutně řekla ne.“

Manželovi často pomáhala v jeho nerozhodnosti

Bývalý velvyslanec v USA však doplňuje, že byla velice moudrou ženou. Havlovi v disentu vytvářela dokonalé zázemí. „Ale nemyslím tím, že by mu jen vařila či uklízela. Analyzovala s ním různé překážky a Václavovi hodně často pomáhala v jeho nerozhodnosti. Olga stála za spoustou dobrých věcí, která prezident udělal na její doporučení. Představovala pro něj jakýsi korektiv. Byla také nesmírně odvážná, když byl Václav Havel ve vězení.“ Polistopadová první dáma byla Havlovi nejen manželkou, ale i sestrou, kamarádkou a kritičkou jeho spisovatelských děl.

Od ní Václav Havel slyšel jako první názor na texty či později prezidentské projevy. Rovněž má zásluhu, že chalupa na Hrádečku na Trutnovsku se v dobách normalizační šedi a komunistického útlaku stala ostrovem naprosté svobody. Byla hlavní představitelkou jiného světa a atmosféry na Hrádečku, byť hned za plotem hlídkovala Státní tajná bezpečnost a vše pečlivě monitorovala.

Exsenátor za Litoměřicko v letech 2006 až 2012 si moc dobře pamatuje, jak žena Václava Havla v tehdejším Československu rozjela charitu, aby pomohla potřebným. Výbor dobré vůle založila 12. dubna 1990. „Okamžitě svým nadšením strhla například moji ženu Martinu anebo lékařku Milenu Černou (současná předsedkyně Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové – pozn. red.). Bylo až dojemné, jak všechny dámy dávaly do celé věci srdce, aby se povedlo i ostatní do charity zapojit,“ vybavuje si bývalý mluvčí Charty 77 z roku 1989.

Disident, který byl ministrem zahraničních věcí i obrany, se netají názorem, že Olga Havlová v současné době chybí a nikdo ji zatím nedokázal nahradit. „Paní Olga byla jedinečnou ženou, žádná jiná z první dam, které po ní přišly, se jí vůbec nemůže rovnat. Moc mně chybí a stejně jako na Václava Havla, tak i na ní často vzpomínám,“ říká Alexandr Vondra o Olze Havlové, která má od roku 2012 na rodném a milovaném Žižkově svoji ulici.