Česko-německé pohraničí nejbohatším regionem EU? Saský premiér představil vizi

"Severní Čechy, Sasko a Dolní Slezsko tvořily před světovými válkami nejbohatší region Evropy. A já doufám, že se nám během dalších 25 let podaří přinejmenším dotáhnout se zpátky na úroveň nejbohatších evropských regionů," řekl Tillich.

"Jen výhodná poloha v srdci Evropy ale k rozvoji regionu nestačí. Potřebujeme mít kvalitní propojení se zbytkem světa," zdůraznil saský premiér. Podle něj by se prioritou pro příští roky mělo stát budování dopravní infrastruktury ve střední Evropě.

"Evropská unie v uplynulých letech budovala transevropské sítě na západě. A i když jsou Česko a Polsko členy unie od roku 2004, ve střední Evropě k žádnému velkému pokroku při výstavbě dopravní infrastruktury nedošlo, vždy se kladl důraz jen na západ. Takže když dnes jedete z Drážďan do Budapešti, trvá to 12 až 14 hodin. Autem by se to přitom mělo zvládnout za pět hodin," uvedl Tillich. "Ve srovnání se západem Německa máme velmi špatné dopravní propojení. Pro náš region je to velká nevýhoda," dodal.

Nedostatečné dopravní propojení Německa s Českem a s Polskem podle Tillicha brání skutečnému sjednocení Evropy. Podle něj by se měli čeští a němečtí politici společně v Bruselu zasadit o to, aby byl vytvořen dálniční a železniční koridor od Baltského k Jaderskému moři, který povede přes Berlín, Drážďany a Prahu. Tillich vyjádřil obavy z možných dopadů toho, že by tento koridor saskou a českou metropoli obešel a vedl přes Mnichov.

Podle Tillicha je také pro posílení pohraničního regionu třeba snížit obavy o bezpečnost, které mají lidé převážně na německé straně hranice. Ti se cítí ohroženi jednak pašováním pervitinu z Česka, jednak organizovanými skupinami zlodějů, kteří kradou auta a v Polsku je prodávají na náhradní díly.

"Bohaté Sudety" se rozkládají v prostoru od Ašského výběžku přes Karlovarsko, severočeskou konurbaci, oblast Českého středohoří, Liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko. Pro tuto oblast je charakteristická velmi rychlá industrializace na bázi lehkého průmyslu (textilní, sklářský) a s ní spojená velmi intenzívní urbanizace. Liberec byl v roce 1869 druhým největším městem (po Praze) v Čechách. Ostatní menší města také velmi intenzívně od poloviny 19. století rostla. Kromě růstu velkých měst docházelo v této oblasti také k přeměně původních venkovských sídel na sídla bud' částečně urbanizovaná, nebo sídla s významnou rolí průmyslové výroby. Původní zemědělská výroba rychle ztrácela svůj význam.

"Odsun původního německého obyvatelstva byl v období let 1947 - 1953 velmi rychle nahrazen. Celá tato oblast (hlavně zóny těžkého průmyslu) se stala jedním z prvních imigračních center s vysokým přírůstkem počtu obyvatel migrací. Dosídlování Sudet v kombinaci se socialistickou industrializací bylo v tomto regionu poměrně úspěšné. Rychlý rozvoj byl založen i nadále na industriálním rozmachu, byl podpořen existencí většího množství velkých měst, která mohla dobře sloužit i jako ekonomická a sociální centra a také relativně otevřená hranice se spřátelenými zeměmi jistě přispěla k postupnému a rychlému nahrazení původního německého obyvatelstva obyvatelstvem českým," uvedl Petr Mikšíček ve své diplomové práci "Sociokulturní kontext česko-německého pohraničí od roku 1945." Část jejího textu zveřejnil web dokrajin.cz.