Je jedno, kdo půjde s Babišem. Stejně bude vládnout on. Komentář Vojtěcha Varyše

Andrej Babiš by si nejradši přál jednobarevnou vládu. Sám na ni nemá sílu, musel by složit mnešinový kabinet a opřít se o další podporu – například o ODS nebo o Okamuru a komunisty.

Případně ad hoc, není nutné vytvářet „opoziční smlouvu“ na celé čtyřleté období. Jenže na to dosud v české polistopadové éře neměl nikdo odvahu. Známe trudný příklad Vladimíra Špidly, který k tomu měl ideální příležitost, a přesto selhal.

Protože ostatní slíy jsou rozdrobené, je možné, že Babiš nakonec sáhne k osvědčené verze koalice. U čehož se nabízí dosavadní spojenectví socani-lidovci-ANO.

Vše navzdory překřikování fungovalo, většina trvá, socialisté se sice mohou ošívat, ale sami vědí, že pobyt v opozici jim stejnak nepomůže. Lidovci se již sami nabídli, je to tudíž nejpravděpodobnější možnost.

To, na co mnozí sázeli, totiž spojenetcví ANO a ODS, by sice bylo logické z řady důvodů, ale kvůli „síle“ symbolického druhého místa ve volbách, drženého ODS, možná získá předseda Fiala ve straně ztracenou pozici a bude chtít držet zásadovou linku v domnění, že mu to – případně i straně – za další čtyři roky bude ku propsěchu, což je ovšem ve hvězdách.

Každá strana, která není z principu extrémní, může fungovat jedině ve vládě, opozice je buď nucená, nebo je to kverulantství beze smyslu a bez programu.

Piráti sice vstoupili do sněmovny s bezprecedentním ziskem, ale účast ve vládě se jim vzdaluje. Varianta antibabišovské vády je komplikovaná vysokým ziskem hnutí Tomia Okamury.

Není zcela podstatné, kdo a jakou vládu nakonec sestaví, ani není potřeba předem osatrkizovat toho, kdo se s Babišem domluví. Volby nějak proběhly, lidé rozhodli, země potřebuje funkční vládu. I to je demokracie.