Ostuda vlády! Česko je dál prožrané korupcí, tvrdí výzkum

Podle zjištění členů výzkumného týmu z Hertie School of Governance se nedostatek peněz v důsledku krize promítl ve většině jihoevropských států do větší čistoty při zadávání veřejných zakázek. "Krize v těchto zemích zafungovala jako velká síla, neboť zdroje a příležitosti pro korupci vyschly," uvádí studie.

"Když je příležitost rozdávat státní peníze podle svého, korupci to podporuje," tvrdí výzkumníci. Úsporná politika podle nich sehrála pozitivní roli v celé EU, neboť se zmenšily sumy, které mohli politici z vlastní vůle a často i bez ohledu na evropská pravidla o vypisování veřejných zakázek rozdávat.

Za státy nejméně náchylné ke korupci studie označuje Německo, Francii, Velkou Británii, země Beneluxu a Skandinávie, Rakousko a Matlu. 

Unijní nováčky většinou výzkum zařadil do poslední skupiny států, které mají s korupcí největší problémy. Mezi ty podle německých odborníků patří Česko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Lotyšsko a Řecko.

Čím se vlastně korupce liší od rozdávání dárků bez „postranních úmyslů"? 

Úplatkem se rozumí určitá neoprávněná výhoda, které se dostává tomu, kdo úplatek přijímá, či jiné osobě s jeho vědomím. Úplatek může mít majetkovou i nemajetkovou povahu, tj. úplatkem není jen poskytnutí peněz, ale i např. věcí, služeb resp. protislužeb, výhodných informací, atd.

Vzhledem k tomu, že zájmem společnosti vyjádřeným v trestním zákoníku je netolerance k jakékoli formě úplatkářství, zákon záměrně nevymezuje hranici od jaké hodnoty úplatku je poskytnutí úplatku trestné.

Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku musí existovat souvislost mezi přijetím nebo poskytnutím úplatku a obstaráváním věcí obecného zájmu. Přitom je lhostejné, zda byl úplatek přijat před obstaráváním věci obecného zájmu, v průběhu tohoto obstarávání či po jeho ukončení, a to i tehdy, nebylo-li přijetí úplatku předem domluveno.

Není také podstatné, zda byla na základě přijetí úplatku poskytnuta výhoda nezákonná, nebo zda ten, kdo úplatek přijal, jej přijal za to, že řádně plnil své povinnosti.

Nejlépe tedy občan učiní, pokud nebude v souvislosti s obstaráváním věci veřejného zájmu nikomu poskytovat či nabízet nic navíc, než to, co vyplývá z konkrétního právního předpisu.

(Zdroj: mvcr.cz)