Děláte přesčasy, šéf vám nedal peníze ani volno? Nedejte se

Práci přesčas je podle zákoníku práce možné dělat jen výjimečně. Zaměstnavatel je může nařídit jen z vážných provozních důvodů, rozhodně ne jen tak, když šetří na pracovní síle a má menší počet zaměstnanců, než provoz firmy vyžaduje a výpadek se dohání tím, že zaměstnance nutí dělat přesčas.

Nařízená práce přesčas má své limity. U pracovníka nesmí během týdne činit více než osm hodin, v kalendářním roce je to 150 hodin, u vedoucích je limit 416 hodin ročně.

Nad tyto limity je možné přesčasy odpracovat, ale jen, když se zaměstnavatel se zaměstnance na tom dohodnou.

A i tady jsou určitá omezení. V období 26 týdnů po sobě jdoucích (v kolektivní smlouvě může být tato doba prodloužena až na 52 týdnů po sobě jdoucích) nesmějí přesčasy v průměru delší než osm hodin týdně. V některých týdnech lze pracovat déle, ale v jiných vůbec, tak, aby se průměr nepřekročil. Za rok je možné odpracovat maximálně 416 přesčasových hodin (což zahrnuje jak práci přesčas nařízenou, tak dohodnutou).

Dohodnuté přesčasové hodiny, to jsou přesčasy nad rámec 150hodinového limitu, musí zaměstnavatel buď proplácet (příplatek nejméně 25 procent k průměrnému výdělku), nebo za ně poskytnout náhradní volno.

Pokud vedení zaměstnanci vyhrožuje, že když nebude odpracovávat přesčasy nad rámec 150hodinových limitů, v zaměstnání skončí, nebo mu neprodlouží smlouvu, je to vážné porušení pracovního práva. V takovém případě by měl zaměstnanec kontaktovat inspektorát práce.