Na ČNB míří trestní oznámení, podal ho důchodce

Podle oznámení, o němž dnes informoval deník Mladá fronta Dnes s odkazem na Hörla, údajně generální ředitel centrální banky Miroslav Singer, viceguvernéři Mojmír Hampl a Vladimír Tomšík a další čtyři členové bankovní rady - Kamil Janáček, Lubomír Lízal, Pavel Řežábek a Eva Zamrazilová zneužili pravomoc úřední osoby.

Hörl je přitom známý z různých protivládních demonstrací a dalších veřejných výstupů. V minulosti například nechtěl poslance ústavně-právního výboru, kteří podpořili církevní restituce, pustit z místnosti. Zasahovat musela tehdy ochranka. Podal také trestní oznámení na vládu někdejšího premiéra Petra Nečase či exprezidenta Václava Klause.

ČNB zahájila intervence 7. listopadu s cílem oslabit korunu. Za jediný den se jí podařilo snížit kurz české měny z přibližně 25,80 na 27 korun za euro. Další zásah banky prý současná situace zatím nevyžaduje. Centrální banka prý musela ke kroku přistoupit především kvůli hrozbě deflace, která by se bez ovlivnění kurzu ještě více prohloubila.

"Ekonomické následky tohoto opatření jsou však stěží předvídatelné a existuje zde podezření, že snížení kurzu koruny mělo ve skutečnosti jiný cíl, a to umožnit některým finančním skupinám spekulace při obchodech na devizových trzích, při kterých mohly tyto finanční skupiny neoprávněně získat prospěch velkého rozsahu v řádu miliard korun," uvádí sdružení.

ČNB má na výběr několik možností, co může dělat. Žádná z nich přitom není jednoznačně lepší než jiná (a je třeba si uvědomit, že každá z těchto strategií ovlivňuje ceny v ekonomice — různým způsobem — a zdaleka nejvíce ovlivňuje směnný kurs!). ČNB např. v 90. letech držela pevný kurs k měnovému koši marka + dolar a peněžní zásobu zvětšovala nebo zmenšovala tak, aby byl kurs pořád stejný.

Centrální banka může po vzoru Miltona Friedmana zvětšovat každý rok měnovou zásobu např. o 3 %. Problém s touto strategií je v tom, že se špatně určuje, co je měnová zásoba; peníze lze definovat velmi úzce (pouze bankovky) nebo velmi široce.

Nebo může cílovat inflaci. Což dělá ČNB dnes. Vyhlásí, že bude držet třeba dvouprocentní inflaci, a tu se pak různými nástroji snaží držet. Doteď to dělala tím, že manipulovala úrokové míry. Jenže tento nástroj už narazil na svoji hranici (pod nulu jít nelze), takže ČNB stála před otázkou, zda cíl dodržet i přes odpor veřejnosti, nebo zda raději cíl tzv. podstřelit, píše Reflex.cz.

Nicméně ve světle reakce veřejnosti to vypadá, že ČNB měla buď inflační cíl snížit na procento nebo ještě níže, nebo se měla radši na dodržení cíle vykašlat. Tím, že si chtěla zachovat kredibilitu, si ji u ekonomických laiků paradoxně dost poškodila. Politikům v bankovní radě by se to nestalo. Ti by radši měli vysokou a volatilní inflaci, ale hlavně by neudělali takový pro veřejnost nepřijatelný krok.