Chudoba hrozí 1,51 milionu Čechů, nemají na základní potřeby

Podle Jaromíra Kalmuse sice příjmy domácností nominálně rostou, v posledních letech ale reálně poklesly. V roce 2012 připadalo na jednoho člena domácnosti ročně v průměru 149.700 korun, měsíčně tedy kolem 12.500 korun.

Odborníci sledují tři kategorie - příjmovou chudobu, materiální deprivaci a práci. V roce 2013 se pod hranici příjmové chudoby dostal člověk s měsíční částkou nižší než 9674 korun, pár s méně než 14.512 korunami, samotná matka s malým potomkem s méně než 12.577 korunami či rodiče s náctiletým a malým dítětem s méně než 22.251 korunami. Pod hranicí příjmové chudoby tak v ČR loni žilo 886.000 lidí.

Příjmová chudoba hrozila 45 procentům nezaměstnaných. V roce 2009 jich bylo 47 procent. Tehdy se pod hranicí příjmu pohybovala zhruba tři procenta těch, co měli práci. Loni to byla už čtyři procenta. „Nejsou pro ně podmínky takové, aby si vydělali dostatečně," uvedl Kalmus. 

Takzvaná materiální deprivace - tedy nedostatek - trápila kolem 678.800 lidí. Neměli nejméně čtyři z devíti věcí, jako je telefon, pračka, televize či auto. Nemohli si třeba dovolit jednou ročně vyrazit na týdenní dovolenou, nezvládli mimořádný několikatisícový výdaj, nedokázali pravidelně hradit nájem nebo si nemohli třikrát týdně dopřát maso.

Fenomén chudoby je pro sociální politiku a pro politiku vůbec mimořádně významnou kategorií, protože vztah k chudobě, volba nástrojů, kterými se řeší její existence a důsledky, jakož i míry prostředků, které se k tomu účelu přerozdělují, jsou kritériem pro odlišení jednotlivých sociálních doktrín.

Bipolarita chudoby a bohatství představuje jeden z hnacích motorů lidské motivace a rozvoje společnosti vůbec, současně je ovšem trvalým rizikem společenského vývoje. Za určitých okolností může vést k politické radikalizaci, vzniku totalitních ideologií a společenské destrukci. Proto je chudoba předmětem trvalého zájmu politiky.

Chudoba je v evropském prostředí velmi citlivou záležitostí. Je to důsledek historické determinace, zejména náboženské. V křesťanské věrouce je zřetelně cítit chápavý vztah k chudým a kritický pohled na boháče. Dochází až k výrazné mytizaci (viz např. pohádky, kde bohatý je zpravidla zlý a hloupý, zatímco chudák chytrý a šlechetný). V Evropě, zejména pak střední, je významný i fenomén rovnosti lidí a rovnostářství jako pozůstatek socialistického experimentu.

Izolace je nebezpečným faktorem pro harmonický vývoj občanské společnosti, protože ji rozděluje, staví její části proti sobě a izoluje je. Např. v Prvním evropském akčním programu na potírání chudoby, vydaném Radou Evropy, byli chudí definováni jako osoby, rodiny nebo skupiny osob, které nedostatek prostředků (materiálních, kulturních a sociálních) vylučuje z účasti na způsobu života, který je ještě přijatelný ve státě, v němž žijí. Izolaci (vyloučení) je nutno považovat za nejzávažnější faktor chudoby v moderní společnosti. Občan, který je ve stavu sociální nouze, má právo na nezbytnou pomoc k zajištění svých základních sociálních potřeb. Sociálními potřebami označujeme zejména potřebu jistoty a bezpečí, ochrany, zajištění základních potřeb, souhrn všeobecných lidských potřeb, práv a zájmů, jako je sociálněprávní ochrana, výkon rodičovských práv a plnění povinností, ochrana dětí a mládeže před negativními vlivy ap. V zásadě lze rozlišovat dvojí stav nouze, napsal server monumenttotransformation.org.