KOMENTÁŘ | KOMENTÁŘ Miroslava Zborovského: Konec front na nedostatkové zboží. Před 30 lety byla rozpuštěna RVHP

Pokud zkratku RVHP zmíníte u osob narozených až po Sametové revoluci, tak pravděpodobně nebudou vůbec vědět o čem mluvíte. Pod čtyřmi písmeny se skrývá název Rada vzájemné hospodářské pomoci a pojďme si tedy trošku připomenout, o co vlastně šlo a jaký přínos nebo spíše nepřínos pro zúčastněné státy tato organizace měla.

Stalin vyhlásil boj proti ekonomické síle Západu

Rada vzájemné hospodářské pomoci vznikla v lednu 1949 v Moskvě, která byla jejím trvalým sídlem na popud sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Jednalo se o obchodní organizaci, sdružující socialistické státy sovětského bloku v době studené války a prvotním posláním RVHP bylo spojit síly SSSR a jeho satelitů proti ekonomické síle Západu a stát se  soběstačným prostorem.

Jejími zakládajícími členy byly Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz. Později do organizace přistoupily Albánie (od roku 1949 do 1987), NDR (1950), Mongolsko (1962), Kuba (1972) a Vietnam (1978). Přidruženým státem zmíněného uskupení byla od roku 1964 Jugoslávie. S RVHP částečně spolupracovaly nebo měly status pozorovatele i některé nesocialistické či rozvojové země jak Finsko, Irák, Mexiko a tak dále.

RVHP koordinovala vzájemný obchod členských zemí a hospodářskou pomoc a hlavní roli ve všem hrál samozřejmě Sovětský svaz, který zastával vedoucí postavení díky své politické moci i hospodářskému potenciálu. Je nutné zmínit, že pro Československo nebylo členství v RVHP žádným velkým přínosem. Pro většinu méně vyspělých členských zemí představovalo ekonomické socialistické sdružení profit.

Klíčové slovo měl SSSR, diktoval, co který stát bude vyrábět

Hlavním charakteristickým rysem této organizace bylo centrální plánovaní ekonomiky. Mnohdy však namísto ekonomického smýšlení o řešení problémů převažoval vliv politický. Sovětský svaz byl z velké části tím, kdo diktoval, co který stát bude vyrábět a produkovat. Nutno však zmínit, že v této uměle vytvořené ekonomické struktuře zásadně chyběly prvky konkurenčního prostředí, které měly vliv na efektivitu práce, kvalitu i množství produkce. Často nastávaly problémy s nedostatkem zboží, což se projevovalo například u potravin či jiných produktů, kterých bylo málo, a hned se vyprodaly, anebo nebyly k dostání vůbec.

Pamětníci vzpomínají, že kdo chtěl lepší maso, ovoce jako mandarinky, pomeranče, banány, nebo třeba auto, motodíly, dámské vložky, toaletní papír nebo spodní prádlo, musel mít co nabídnout, aby se k uvedenému zboží dostal. Výhrou bylo mít v rodině řezníka nebo vedoucího samoobsluhy. Tito „vyvolení“ potom výměnou za svoje zboží měli přednost v pořadníku na auto a také měli možnost mít rychleji nový nábytek v obýváku. Typickým rysem doby RVHP byly také neustálé fronty na nedostatkové zboží. Nebylo výjimkou, že účastníci fronty někdy ani netušili, na co vlastně frontu stojí, ale nemohli si nechat ujít příležitost strávit několik hodin v zástupu na zboží, které bylo vzácné.

Rozpad RVHP byl tvrdou zkouškou nejen pro československou a posléze českou, ale i pro jiné ekonomiky. Rychlost, s jakou jsme se přeorientovali na světový trh a na Evropskou unii považuji za malý zázrak a osobně jsem rád, že doby, kdy Sovětský svaz určoval, kdo bude co vyrábět a v jakém množství, jsou již pryč. Poslední zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci se konalo 28. června 1991 v Budapešti, a proto nyní slavíme 30 let od ukončení činnosti této organizace. A popravdě je co slavit.

Autor je starosta obce v Těšanech a působil v několika společnostech jako ekonomický a účetní poradce.