Ruský kocourkov: Úřední šiml řádí, každý párek musí mít doklad

Mezinárodní konvence vybízejí uvalovat jakákoliv omezení jen úměrně k riziku, odhadnutého na základě přesných údajů a jasné metodiky. U nás ale vyhodnocení rizika představuje pečlivě střežené tajemství, zatímco rozsah uplatněných opatření obvykle kyne jak z droždí.

Typický příklad představuje Ambrozie peřenolistá. Všude, kde je s to růst, dávno roste. Jinde se nešíří. Přeprava obilí, znečištěného touto plevelnou rostlinou, z jihu na sever Ruska nepředstavuje žádné riziko. Nicméně místní podnik na výrobu krmiva i tak ročně zaplatí na 30 milionů rublů (asi 16,5 milionu Kč) za papírování okolo karanténní oblasti v místě, kde se plevel uchytit nemůže. Spolu s nepřímými náklady se výše částky může vyšplhat ke 45-60 milionům rublů ročně.

Úřad dohlížející na zemědělskou a potravinářskou produkci v roce 2012 podnikl 30.000 kontrol, jak se plní fytosanitární předpisy. Odhalil na 16.000 pochybení. Ale pozastavil činnost pouhých tří firem. Tolik k míře ohrožení, jakou představovaly zjištěné závady.

V semenářství úřad odhalil dvakrát méně vad než v karanténě rostlin, ale vypsal dvakrát více pokut a pozastavil činnost 20 podniků, jakkoli porušení předpisů v této oblasti prostě nemůže představovat žádné nebezpečí. Drtivá většina pochybení spočívá ve využití semen laiky vyšlechtěné zeleniny, u nichž úředníci neshledali "hospodářskou užitečnost", což je v tržní ekonomice poněkud absurdní pojem.

Týž problém se vyskytuje v živočišné výrobě. Jen jeden maloobchodní řetězec utratí ročně za vyhotovení úředních dokladů zhruba 600 milionů rublů (asi 330 milionů Kč)! Odhaduje se, že u masa jde v průměru o pět procent konečné maloobchodní ceny. Kolikrát jde o natolik zpracované masné výrobky, že i pojem "veterinární" kontroly ztrácí smysl. Ale každý párek musí provázet doklad od veterinárního inspektora. Za vše nakonec zaplatí spotřebitel.

Ještě hůře vypadá situace s rychle se kazícím ovocem a zeleninou. Nejde jen o cenu dokladů, ale i o rychlost jejich vystavení. Čím déle zboží zůstává ve skladu, tím je kvalita horší a náklady vyšší. Ztráty dosahují až 30 procent z ceny zboží.

Ne vše lze skladovat, a tak je důležitá i možnost vývozu, i jako podnět k nadvýrobě, která se na ruském trhu neuplatní. Ale ruští vývozci, především ti menší, jen s obrovskou námahou prorážejí na zahraniční trhy, protože už na půl cesty k hranici je konkurenceschopnost jejich zboží nulová. Vyřízení zásilky semen z Nizozemska do Ruska zabere nejvýše tři dny a vyjde na stovku eur (asi 2750 Kč), zatímco vývoz stejné zásilky z Ruska do sousední země zabere nejméně tři týdny a stojí tisíce eur. Protože je nutné prozkoumání semen a písemné povolení z Moskvy.