Gorbačov, Jelcin i Lenin. Rusko není jen komunismus, jak vypadá po sto letech od revoluce?

Když se řekne Rusko, velkou část lidí napadne automaticky komunismus, Lenin, Stalin. A začalo to všechno před sto lety. V té době se stoupenci myšlenky Karla Marxe v čele s Vladimirem I. Leninem rozhodli svrhnout tehdejší liberální prozatímní vládu, čímž rozpoutali občanskou válku, která měla Rusko změnit na dalších 70 let.

Po vítězství bolševiků v občanské válce vznikl Sovětský svaz a začala kolektivizace. To všechno už za Leninova nástupce Josifa V. Stalina, který se stal vládcem obří země na dalších třicet let. Během těch došlo ke kolektivizaci zemědělství, industrializaci a dalším reformám, které však nebyly všem po chuti. Takové odpůrce zavíral Stalin do gulagů, nebo vyvolal umělý hladomor.

Z druhé světové války vzešel Sovětský svaz jako vítěz a ačkoli do ní vstoupil až dlouho po začátku, nakonec si dokázal prosadit své požadavky, a tak mnoho zemí východní Evropy skončilo ve spárech komunismu, a to včetně Československa.

Po Stalinově smrti nastoupil na delší dobu na post generálního tajemníka KSSS Nikita Chruščov, který překvapil na XX. sjezdu Komunistické strany proslovem o kultu osobnosti Stalina. I když za něj bylo krvavě potlačeno maďarské povstání a v jednu chvíli reálně hrozila jaderná válka, nazývalo se toto období „chruščovovským táním“, neboť došlo k oslabení totalitní moci.

To se změnilo až s nástupem Leonida I. Brežněva, jenž nastolil politiku „neostalinismu“. Při něm došlo k potlačení několika pokusů o reformaci komunistického režimu, mimo jiné i v Československu.

V 80. letech začalo v SSSR něco, co by balzamovaný Lenin na moskevském Rudém náměstí neočekával. K moci se dostal Michail Gorbačov, který začal s reformami, jejichž součástí byla větší transparentnost médií, restrukturalizace ekonomiky a především hospodářství.

I díky tomu došlo na začátku 90. let k velkému rozpadu Sovětského svazu na patnáct nových republik. Rusko poprvé zažilo demokratické volby prezidenta, které vyhrál Boris Jelcin. Tomu se však nepodařilo odvrátit ekonomickou pohromu nového Ruska a v roce 1999 přepustil své místo Vladimiru Putinovi, který dokázal zemi dostat z hospodářské krize.

Za dob Sovětského svazu se 7. listopad považoval za svátek, dnes je situace jiná. Oslavují jen komunisté, kteří se domnívají, že toho datum bude navždy spjato s ruskou historií, i když dnešní Rusko je úplně jinou zemí.

Zato prezident Putin revoluci kritizoval a poukázal, že místo revoluce by se mělo postupovat evoluční cestou.

Změnu v přístupu k oslavám výročí vidí také Konstantin Ernst, ředitel ruského televizního Prvního kanálu: „Víme, že musíme připomenout stoleté výročí revoluce, koneckonců je to jedna z největších událostí 20. století. Na druhou stranu vidíme jen velmi malý zájem o programy tohoto typu ze strany publika. Za poslední rok jsme připravili několik dokumentů, ale nebyla po nich nijak velká poptávka.“

A jak se za tu dobu vyvinula společnost? Profesor Evropské univerzity v Petrohradu Dmitrij Travin to vidí jasně: „Dnes jsou Rusové humánnější, chtějí si zařídit kvalitní život. Nechtějí zabíjet jako dřív. Za posledních sto let přišly nové generace mladých lidí, kteří nemají v sobě takovou krutost.“