Zachránit euro? Špatná cesta!

Všichni známe summity lídrů Evropské unie (EU). Vždy se nám dostane horečnatého přesvědčení, že hlavním úkolem je nedopustit krach eura. Rachman však píše, že euro nemá být cílem, ale nástrojem na podporu prosperity a politické harmonie v Evropě – „S přibývajícími doklady toho, že funguje přesně naopak, je načase přemýšlet ne o tom, jak euro zachránit - ale jak jej zrušit, nebo přinejmenším umožnit odchod nejslabších členů.“Pro evropské lídry je však velmi těžké si toto, jak upozorňuje Rachman, vůbec připustit. Podle něho tak hledají pro krizi jakákoli jiná vysvětlení: od nedodržování pravidel členskými zeměmi přes iracionalitu trhů a slabé nástroje obrany typu „eurovalu“ po nespokojenost lidí. Rachman ale říká, že po více než 10 letech existence evropské měny se ukázalo, že „měnová unie sjednocující rozdílné země s rozdílnou mírou ekonomického rozvoje a velmi rozdílnými politickými kulturami je vnitřně vadná.“ Řecko, Itálie, Španělsko. Ale také Francie Rachman má pro své názory podpůrné argumenty – euro prý přispělo k vytvoření krize zejména tím, že způsobilo prudký pokles úrokových sazeb v jižní Evropě, což povzbudilo země jako Itálie či Řecko k ještě silnějšímu zadlužování. Nyní tak euro doslova vyžaduje, aby Itálie a další země, jež jsou tradičně zvyklé řešit zadluženost inflací a devalvací, uskutečnily „vnitřní devalvaci“. Výsledkem bude propad mezd a růst nezaměstnanosti.Problémem EU podle Rachmana bylo to, že nedokázala přesvědčit trhy, že je Řecko izolovaný případ. Trhy si všimly, že problémy a společné charakteristiky s Řeckem má i mimo jiné Itálie anebo Španělsko. Rachman varuje i před potížemi Francie.Komentátor v závěru svého článku píše, že kdyby se eurozóna rozpadla, tak by sice mohl vzniknout krátkodobý chaos, ale že i bez eura by byly možné přednosti evropské integrace, jako je zahraničně-politická spolupráce, Schengenský prostor a jiné