V Polsku euroměna narazila, přijetí se odkládá. Co se stalo?

Prezident Bronislaw Komorowski v únoru řekl, že jeho země učiní rozhodnutí ohledně přijetí eura až po volbách v roce 2015.

Tusk v dnešním rozhovoru řekl, že v parlamentu podle jeho názoru nebude dost poslanců podporujících přijetí eura ani v příštím volebním období. To by znamenalo, že Varšava by nemohla proces zahájit nejméně šest dalších let. Případný vstup do eurozóny by se tak posunul do další dekády.

"Do eurozóny nevstoupíme bez změny ústavy. Na to v současnosti nemáme většinu a podle mého mínění nebudeme mít tuto většinu ani v příštím volebním období," řekl podle agentury Reuters premiér.

Podle polské ústavy může státní měnu vydávat pouze polská centrální banka. V eurozóně by ale tuto její roli převzala Evropská centrální banka (ECB).

Euro je měnou 330 milionů lidí v 17 zemích eurozóny. Oficiálně se používá jako zákonné platidlo a z praktických důvodů rovněž v celé řadě dalších zemí, např. v sousedních zemích nebo v bývalých koloniích. Proto nepřekvapuje, že se rychle stalo druhou nejdůležitější mezinárodní měnou po americkém dolaru a v některých ohledech (např. hodnota hotovosti v oběhu) jej dokonce předčilo.

Všechny členské státy EU jsou součástí hospodářské a měnové unie (HMU), kterou lze označit za pokročilou fázi hospodářské integrace založené na jednotném trhu. Ta zajišťuje úzkou koordinaci hospodářských a fiskálních politik a v případě zemí, které splňují určité podmínky, jednotnou měnovou politiku a jednotnou měnu – euro.

Proces hospodářské a měnové integrace v EU se podobá historii samotné unie. Když bylo v roce 1957 založeno EHS, členské státy se soustředily na budování „společného trhu". Postupem času však začalo být zřejmé, že je zapotřebí užší hospodářská a měnová spolupráce, aby se mohl vnitřní trh dále rozvíjet a vzkvétat. Cíl dosáhnout úplné HMU a jednotné měny však byl zakotven až v roce 1992 v Maastrichtské smlouvě (Smlouvě o Evropské unii), která stanoví základní pravidla pro její zavedení. Pravidla stanoví cíle HMU, vymezují odpovědnost jednotlivých subjektů a stanoví podmínky, které musí členské státy před zavedením eura splnit. Tyto podmínky se nazývají „konvergenční kritéria" (nebo „maastrichtská kritéria") a zahrnují nízkou a stabilní inflaci, stabilitu směnného kurzu a zdravé veřejné finance.