EU přece jenom může být brzy bez ruského plynu, pravděpodobnost toho je nyní dosud nejvyšší

Jinými slovy, Brusel dospívá k závěru, že pokud by měl vyhovět požadavku platby za plyn přes Gazprombanku, musel by obejít své vlastní sankce uvalené na Rusko. V dané souvislosti už něco takového odmítl německý ministr hospodářství Robert Habeck. Ten v reakci na zmíněný předběžný právní závěr Evropské komise uvedl, že není možné jakkoli sankce obcházet.

To ovšem znamená jediné. Pokud Kreml neustoupí ze svého požadavku či jej nemodifikuje tak, aby nebyl v kolizi se sankcemi, EU přestane již brzy odebírat ruský plyn.

Ruský prezident Vladimir Putin přišel s požadavkem platby za plyn v rublech koncem března. Zprvu Kreml věc stavěl tak, že země EU budou jakožto země k Rusku nepřátelské muset za plyn platit v rublech přesně tak, jak jej nyní platí – nejčastěji – v eurech. Takový požadavek země EU poměrně jednotně odmítly, prakticky jedině s výjimkou Maďarska. Kreml proto poněkud „couvl“. A modifikoval svůj požadavek tak, že by země EU, resp. jejich zhruba 150 firem, jež mají s Ruskem plynové kontrakty, nadále platily, jak byly zvyklé, tedy nejčastěji v eurech, přičemž ovšem jejich platba by směřovala nikoli jako dosud plynárenskému gigantu Gazprom, nýbrž Gazprombance. Gazprombanka by devizy konvertovala v rubly. Jedna z výhod tohoto postupu tkví z hlediska Kremlu v tom, že mohl stanovit pro něj příznivý kurs, který beztak už nyní silnými zásahy do devizového trhu manipuluje. 

Jenže podle zmíněných právních analýz Evropské komise i Evropské rady je dokonce právě i platba za plyn skrze Gazprombanku v rozporu se sankcemi. To tedy znamená, že EU podle všeho nebude moci ani na nynější – již modifikovaný – požadavek Kremlu přistoupit. Kreml tak bude muset ještě o něco „couvnout“. Což už se mu dvakrát chtít nebude, neboť se může obávat ztráty tváře. Další možností je, že by EU obešla své vlastní sankce, čímž by tvář ztratila zase ona.

Je však možné, že zvláště některé země EU budou tlačit na to, aby se kompromis našel za jakoukoli cenu a plyn z Ruska dále proudil. Například rakouský kancléř Karl Nehammer cestoval počátkem tohoto týdne za Putinem do Moskvy z podstatné části proto, aby se ujistil, že evropské země, a zvláště pochopitelně Rakousko – silně závislé na ruském plynu –, budou moci dále za plyn platit v eurech. Možná to byl dokonce hlavní důvod návštěvy.

Pokud by však nakonec ani jedna ze stran nebyla ochotna ztratit tvář a k přerušení dodávek plynu opravdu došlo, je otevřené, co se vlastně z ekonomického hlediska stane.

Podle některých ekonomů je to nejrychlejší cesta k ukončení války. A také ekonomicky nejefektivnější. Tak argumentují například ekonomové z pařížské Sciences Po a z Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Jiní ekonomové ale nesouhlasí. Rusko by odpojení Evropské unie od jeho plynu i ropy hospodářsky zase tolik nepocítilo. Jeho přebytek zahraničního obchodu by totiž i v takovém případě zůstal letos zhruba stejný jako loni. Tento závěr se opírá o včera zveřejněnou kalkulaci týmu tří akademických ekonomů, z nichž dva působí na pražském výzkumném pracovišti CERGE při Univerzitě Karlově.