KOMENTÁŘ | Oligarchie, korupce, potlačování odpůrců. Macinka táhne Česko špatným směrem, podporou Orbána velebí kolaboraci a ruské praktiky

Ve svém projevu Macinka přirovnal Orbána k Michelangelu Buonarrotimu s tím, že se takový člověk rodí jednou za pět set let. Zároveň tvrdil, že s Orbánovým vstupem do místnosti vstupuje samotné Maďarsko. Toto hodnocení však přichází v době, kdy je Orbánova vláda v Evropské unii vnímána jako spojenec Vladimira Putina a v Evropské unii panují vážné obavy z toho, že Budapešť funguje jako přímý informační kanál pro Moskvu.

Ministr ve svém projevu použil historické milníky let 1848, 1956 a 1989 k obhajobě současné maďarské politiky jako projevu svobodné vůle. Zbytek unie se však na maďarský postoj dívá opačně. Evropští spojenci poukazují na to, že tyto kroky spíše ohrožují společnou bezpečnost. Macinkova chvála suverenity tak ostře naráží na realitu mezinárodního podezření.

Zatímco Macinka oslavoval maďarskou pozici, na povrch vyplouvají zprávy deníku Washington Post o krocích tamního ministra zahraničí Pétera Szijjártóa. Ten měl během přestávek na uzavřených jednáních unie pravidelně telefonovat ruskému ministrovi Sergeji Lavrovovi. Údajně mu podával živá hlášení o tom, co se v Bruselu projednává. Szijjártó tak de facto sloužil jako informační spojka Moskvy přímo u evropského stolu.

Tento únik důvěry vedl k tomu, že unijní státy začaly Maďarsko z citlivých jednání záměrně vynechávat. Vznikají různé menší formáty, kde se debatuje bez rizika, že se obsah okamžitě dostane do Moskvy. Macinka tedy v Budapešti oslavoval vládu, se kterou ostatní evropští partneři odmítají sdílet strategické dokumenty. Izolace Maďarska v Bruselu je přímým důsledkem této pochybné politiky.

Macinkovo nadšení pro Orbánův režim nesdílí ani maďarská opozice, která se připravuje na dubnové volby. Opoziční lídr Péter Magyar označil chování maďarské diplomacie za naprostou vlastizradu. Podle něj Szijjártó nezradil jen svou vlastní zemi, ale celou Evropu. Magyarova strana Tisza se stává hlavním vyzyvatelem Orbána a v průzkumech na něj silně dotírá.

Dalším problematickým bodem je soustavné sabotování evropské pomoci pro napadenou Ukrajinu ze strany Budapešti. Viktor Orbán nedávno zablokoval unijní půjčku ve výši 90 miliard eur, což vyvolalo u ostatních lídrů vlnu hněvu. Macinka přesto mluvil o Maďarsku jako o obhájci konzervativních tradic západu. Evropští diplomaté přitom vidí v maďarském vetu přímé ohrožení společné bezpečnosti.

Režim, který ministr zahraničí dává za vzor, se navíc uchyluje k podezřelým vyšetřováním a sledování novinářů. Orbánova vláda namísto vyjasnění úniků informací nařídila vyšetřování údajného odposlechu samotného ministra Szijjártóa. Investigativní novinář Szabolcs Panyi, který na kontakty s Lavrovem upozornil, čelí lživé kampani státní moci. Panyi uvádí, že vládní složky nechaly v místnosti pro jeho schůzky se zdroji nainstalovat odposlechy.

Ruský vliv v maďarských státních strukturách je přitom dlouhodobý a hluboký. Vztah mezi Orbánem a Vladimirem Putinem stojí na silných ekonomických základech a závislosti na dodávkách energií. Obrovské zisky z těchto obchodů končí v rukou lidí napojených na vládní špičky, jako je Lörinc Mészáros. Tento oligarchický systém je dalším z rysů maďarského státu, který Macinka v Budapešti vychvaloval.

Do maďarských voleb se navíc aktivně snaží zasahovat ruské dezinformační sítě pomocí operací jako Storm-1516. Tyto kampaně šíří na internetu obsah, který má zdiskreditovat opoziční hnutí a udržet Orbána u moci. Ruská civilní rozvědka si uvědomuje, že Orbánova obliba kvůli špatné ekonomické situaci klesá. Moskva proto neváhá využívat klamavé techniky a umělou inteligenci k podpoře svého klíčového evropského spojence.

Uniklé zprávy ruské rozvědky dokonce odhalily návrh radikální strategie s názvem Gamechanger. Ruští agenti v ní uvažovali o zinscenování falešného pokusu o atentát na Viktora Orbána. Cílem bylo vyvolat vlnu emocí a odvést pozornost od špatné sociální situace v zemi. Rusko doufalo, že se tímto šokem podaří zmobilizovat Orbánovy voliče podobně, jako tomu bylo po útoku na Donalda Trumpa v roce 2024.

Macinka se tak v Budapešti otevřeně postavil za politické uspořádání, které ocitá v izolací v rámci Evropské unie jak kvůli sabotování společné pomoci napadené zemi, tak i kvůli podezřením z vynášení důvěrných informací do Moskvy. Jde o vládní systém s hlubokými ekonomickými vazbami na Rusko, který se opírá o oligarchické struktury a čelí vážným obviněním z omezování nezávislé žurnalistiky i ze zranitelnosti vůči operacím cizích rozvědek.

A zatímco Macinka mluvil o ochraně tradiční rodiny a západních hodnot, skutečné společenské dopady Orbánova režimu jsou mnohem temnější. Maďarská společnost se nachází pod tíhou zhoršující se hospodářské situace, kterou ještě prohlubuje pozastavení evropských dotací kvůli problémům s právním státem. Opozice v čele s Péterem Magyarem proto sází na protikorupční reformy, což vládní moc nese velmi nelibě.

Běžní občané musí snášet dopady systému, kde bohatnou především vládní oligarchové. Příkladem je již zmíněný Mészáros, přítel Viktora Orbána z dětství, který své obrovské jmění veřejně připisuje štěstí a vládní moci. Tyto zisky pocházejí z předražených energetických obchodů s Ruskem, na kterých je Maďarsko kriticky závislé. Tento stav vytváří hlubokou ekonomickou nerovnost a dává opozici silné argumenty o korupci a neschopnosti vládního aparátu.

Veřejný prostor je navíc záměrně zahlcován dezinformacemi a manipulativní rétorikou, která rozděluje společnost. Orbán sám sebe vykresluje jako jediného garanta míru, zatímco své politické konkurenty označuje za loutky Bruselu a zástupce válečné strany. Vládní propaganda tvrdí, že opozice chce zatáhnout zemi do války na Ukrajině, což vyvolává strach a nejistotu. Lidé jsou tak systematicky klamáni uměle vyvolanými hrozbami o vnějších nepřátelích.

Není překvapením, že kromě Macinky na akci vystoupili také lídryně francouzské krajní pravice Marine Le Penová nebo šéf nizozemské krajně pravicové Strany pro svobodu Geert Wilders. Tuzemský ministr zahraničí se tak podle rčení vrána k vráně sedá nesmazatelně zařadil po bok nacionálně-populistických politiků, mezi něž ale, ke smůle nás ostatních, táhne ze své pozice i celé Česko.