KOMENTÁŘ | Překvapivý scénář není vyloučen. ANO míří k triumfu, ale otazníky zůstávají

Hnutí ANO má nakročeno k jasnému volebnímu vítězství, ale s rostoucím náskokem roste i tlak na odpovědnost. Otázkou zůstává, s kým bude chtít vládnout a jakou cestou se Česká republika vydá v době rostoucí nejistoty doma i v zahraničí. První signály, že si ANO uvědomuje vážnost situace, zazněly z úst Karla Havlíčka. Velice brzy se ukáže, zda šlo jen o další populistické proklamace, nebo skutečný závazek.

Hnutí ANO, které dlouhodobě dominuje předvolebním průzkumům, má před sebou nesmírně náročný úkol – přesvědčit nikoliv pouze voliče, ale všechny občany České republiky, že dokáže nejen zvítězit, ale i odpovědně vládnout v mimořádně složité době. Vše nasvědčuje tomu, že říjnové volby do Poslanecké sněmovny se pro hnutí Andreje Babiše stanou triumfem. Podle aktuálních dat různých agentur se totiž ANO stabilně drží o více než deset procentních bodů před koalicí Spolu, která v současnosti drží otěže vlády.

Tato výrazná převaha z něj činí horkého favorita nadcházejícího klání, zároveň ale zvyšuje tlak na to, aby ANO nabídlo jasnou a důvěryhodnou vizi dalšího směřování země. Vítězství ve volbách by sice znamenalo návrat k moci, avšak zároveň by znamenalo i převzetí odpovědnosti za řešení rostoucího veřejného dluhu, polarizované společnosti i mezinárodní nejistoty.

Po očekávaném volebním vítězství bude ležet hlavní tíha odpovědnosti právě na hnutí ANO. Bude to totiž především Babiš a jeho tým, kdo si vybere, s kým se pokusí složit novou vládu. Tento krok nebude pouze personální otázkou, může totiž zásadním způsobem ovlivnit domácí politickou stabilitu i zahraničněpolitické směřování České republiky.

Pokud ANO sáhne po koaličních partnerech z krajních pólů politického spektra, může tím odstartovat období nejistoty a hluboké polarizace. V takovém případě by si Česká republika koledovala o vážný problém, a to jak z hlediska hodnot, tak i každodenního fungování vlády. 

Pokud by se k případné spolupráci s ANO rozhodly některé ze současných vládních stran, vyhlídky nejsou o mnoho růžovější. Vládnutí by pravděpodobně provázely vleklé neshody, programová nekompatibilita a osobní rivalita. Výsledkem by mohly být čtyři velmi turbulentní roky a není vyloučeno, že by skončily rozpadem kabinetu a předčasnými volbami.

I přes tato rizika by šlo stále o přijatelnější variantu než případná vláda s podporou komunistů nebo radikální pravice, jakou představuje především nepřiznaná koalice SPD. V bezpečnostně vyhrocené době, kdy Evropu znovu rozdělují mocenské zájmy a vojenské ambice, by účast extrémistických uskupení ve vládě znamenala bezprecedentní hazard.

Hrozby nejsou hypotetické; ruská agrese na Ukrajině pokračuje bez známek ochabnutí. Každodenně přináší další oběti mezi civilisty a konflikt se dále rozšiřuje. Nedávné dopady úlomků raket a dronů na polské území, které vedly k aktivaci článku 4 Severoatlantické smlouvy, ukazují, jak křehká je hranice mezi válkou a mírem. Scénář přímého zatažení států NATO do konfliktu přestává být nepředstavitelný.

V takovém kontextu si Česká republika nemůže dovolit luxus experimentu s vládou, která by zpochybňovala naši příslušnost k Západu. Spolupráce s komunisty či s uskupeními flirtujícími s autoritářstvím a anti-EU rétorikou by otevřela prostor nejen pro oslabení důvěry v Česko jako spolehlivého spojence, ale i pro nebezpečné geopolitické odklony.

Přesto se z hnutí ANO ozval hlas, který zní jako signál uklidnění. Místopředseda Karel Havlíček prohlásil, že ANO nevstoupí do vlády s žádnou stranou, která by zpochybňovala členství České republiky v Evropské unii či Severoatlantické alianci. Jeho slova o potřebě reforem západních struktur, nikoli jejich likvidace, zazněla jako vstřícné gesto vůči těm voličům, kteří se obávají nástupu krajní pravice i levice.

Pro část veřejnosti to může být signál, že si ANO skutečně uvědomuje vážnost současné situace, a že vnímá volby nejen jako prostředek k dosažení moci, ale především jako závazek nést odpovědnost v časech, které zdaleka nejsou jednoduché. Havlíčkova slova mohou působit jako uklidňující protiváha obav, že by Česká republika mohla po volbách sklouznout do politického chaosu nebo ideového odklonu od Západu.

Nelze zapomínat, že ANO již v minulosti prokázalo schopnost udržet státní správu v chodu i během krizových období. V dobách pandemie covidu-19 stálo právě toto hnutí v čele vlády, která musela čelit bezprecedentní zdravotnické i ekonomické výzvě. Přestože výsledky a konkrétní kroky byly hodnoceny různě, země tehdejší období přečkala bez zásadního rozvratu institucí či kolapsu veřejných služeb.

I dnes tak platí, že situace, jakkoli se může jevit dramaticky, není beznadějná. Důležitější než emoce a spekulace bude to, jakou konkrétní politiku vítěz voleb nakonec zvolí a s kým ji bude prosazovat. A právě zde může i jedno věrohodně pronesené prohlášení sehrát roli prvního kamene důvěry. Pokud se ANO bude držet své deklarace o západním ukotvení Česka, může zmírnit obavy části veřejnosti a poskytnout prostor pro hledání klidnější, stabilnější politické budoucnosti.