KOMENTÁŘ | Vzájemně zaručené zničení se musí připomínat. Ruská snaha o aktivaci článku 5 může mít děsivé důsledky

Šéf německé rozvědky Bruno Kahl varoval před tím, že ruské sabotáže na Západě mohou vyprovokovat NATO k aktivaci článku 5 o vzájemné obraně. Podle něj může být Rusko připravené na konflikt s Aliancí do konce desetiletí. EuroZprávy.cz o tom psaly zde.

Varování o válce nebo „válečném scénáři“ se na Západě opakují stále častěji. Riziko války mezi Ruskem a NATO je větší než kdy dřív – a vyšší jsou také sázky. Napříč velením NATO zaznívají hlasy, ať se podnikatelé vracejí na Západ, neboť jich v případě onoho válečného scénáře bude potřeba.

Dnes proti sobě opět stojí dvě velmoci, USA a Rusko – po zuby ozbrojené vojenské mašinerie připravené si to „rozdat“ na globálním poli. Zatímco Američané se pyšní nejsilnější armádou na světě, Rusové mají ozbrojené síly do jisté míry velmi zkušené. Americké ozbrojené síly mají k dispozici před 1,3 milionu aktivních členů, ty ruské asi 1,1 milionu. V absolutních číslech (tj. včetně rezervního personálu a polovojenských jednotek) Rusové Američany dokonce překonávají v poměru 3,1 milionu ku 2,1 milionu mužů.

Ruští muži všech bojeschopných věkových kategorií zažili konflikty na Ukrajině nebo v Sýrii a jsou vytrénovaní přímo v boji, starší důstojníci pak mají zkušenosti například ze dvou čečenských válek, Gruzie a rovněž z Ukrajiny. Nutno podotknout, že ačkoli se Rusům nepodařilo naplnit prvotní cíle invaze proti svému (podstatně menšímu) západnímu sousedovi, dokázali dosáhnout důležitých taktických vítězství.

Testování článku 5, o němž mluvil Kahl, může proběhnout mnoha způsoby. Není jisté, která sabotážní akce nebo jiný akt hybridní války bude tím definitivním. Je ale zřejmé, že pokud k aktivaci článku dojde, proti Rusku bude stát jednotně 32 zemí. Navíc nelze předpokládat, zda odpověď NATO v rámci článku 5 musí být nutně vojenská. Pokud Rusko bude pokračovat v sabotážích a dojde například k závažnému narušení kybernetické bezpečnosti, odpověď může přijít rovněž v podobě kybernetické operace proti cílům v Rusku.

Nesporné však je, že v konvenčním ohledu má NATO navrch. Pokud by Rusko šlo do války s Aliancí, nebude mít proti sobě pouze Spojené státy, nýbrž také Velkou Británii, Francii, Itálii, Německo či Kanadu. Po jejich boku stojí další více než dvě desítky zemí, z nichž většina vnímá Rusko jako bezprostřední hrozbu a jsou ochotné se bránit.

Aktivace článku 5 pro Moskvu bude znamenat katastrofu. Jestliže se chce vyhnout nasazení jaderných zbraní, nepomůžou jí ani spojenci ze Severní Koreje nebo Íránu. Pchjongjang se potýká s vlastními problémy, jako je kritická ekonomická krize nebo v podstatě nulová potravinová bezpečnost. Teherán čelí Izraeli, který proti němu dokáže vést válku dokonce sám.

Není jasné, jak se k tomuto faktu nejvyšší vedení Kremlu staví. Ruský prezident Vladimir Putin se nechal už mnohokrát slyšet, že válčit proti NATO by bylo „šílené“. Na druhé straně ale stále opakuje výhrůžky – ta nejnovější se týká například balistické rakety Orešnik se schopností nést jadernou hlavici, kterou Rusové použili minulý týden proti ukrajinskému Dnipru. Podle něj Orešnik „nemá ve světě obdoby a její síla je srovnatelná s jadernou zbraní“.

Pokud svůj hněv namíří proti Kyjevu, dá se očekávat pokračování západní podpory Ukrajině tak, jako tomu je poslední tři roky. Jestliže ale zaútočí na Západ, Ruská federace bude automaticky čelit rozzuřeným armádám USA, Británie, Francie či Německa, které disponují vlastními prostředky, jež jsou na dostřel Moskvě i Petrohradu.

Jejich nasazení je možné de facto okamžitě a v případě aktivace článku 5 v důsledku vojenského útoku největší ruská města obdrží zásahy americkým a britským Tridentem nebo francouzským M51. Rovněž dojde k nasazení notoricky známých britsko-francouzských raket Storm Shadow, amerických ATACMS a německých Taurusů.

To znamená, že Rusko může naznačovat nebo proklamovat snahu o aktivaci článku 5 Smlouvy o NATO, není ale v jeho zájmu, aby se tak skutečně stalo. Pokud by NATO na Rusko vypálilo své ICBM, Moskva samozřejmě odpoví střelami jako je Sarmat, Topol M či RS-26 Rubež. Jestliže si lídři zachovají svůj zdravý rozum, bude jim stačit připomínka vzájemně zaručeného zničení (MAD), které děsí šéfy Kremlu a Bílého domu už od Kubánské raketové krize v roce 1962.