Zdena Herfortová, dáma českého jeviště slaví jubileum

R ozená Brňačka, která se narodila na Mášově ulici, chodila na základní školu na ulici Balbínova, vystudovala gymnázium a následně směřovaly její kroky na JAMU. Už od svých třinácti let měla o své budoucnosti jasno. Herečkou chtěla být vždycky. Na prknech Mahenovy činohry se tehdy setkala se svými hereckými vzory – Ladislavem Lakomým, Jaroslavem Duškem a dalšími. Její profesní začátky jsou spjaty s rolemi jako Kasandra v Sarterově adaptaci Eurípidových Trójanek, Marina v Borisi Godunovovi, Kordelie v Králi Learovi, kde zaujala soudobou kritiku více než kterákoliv jiná postava. Ruská klasika k ní byla také velmi přívětivá. Poskytla jí roli Nataši ve Vojně a míru, Sofie v Čechovově dramatické prvotině Platonov, Agáty v Dostojevském Idiotovi. Než v roce 1992 opustila Mahenovo divadlo a zamířila na Lidickou, zazářila jako Kristina v O´Neilově trilogii Smutek sluší Elektře a později jako Golda v inscenaci Tovje vdává dcery. Jejím dvorním režisérem byl po celou dobu působení v Mahenově činohře Zdeněk Kaloč, pracovně se však potkala také s režiséry jako M. Hynšt, A. Hajda, E. Sokolovský a E. Schorm. Její herectví dozrávalo a Zdeněk Kaloč našel v Herfortové herečku schopnou naplňovat individuálním tvůrčím způsobem jeho režijní představy. Nejvíce se to projevilo v postavě krajčířky Evy v Gazdině robě, v níž podala snad nejvýmluvnější svědectví uměleckého i lidského zrání.

Do Městského divadla Brno přichází Zdena v roce 1992 spolu se svými hereckými kolegy Zdeňkem Junákem, Zdeňkem Černínem a Jiřím Dvořákem. Má pověst herečky, která ví, co chce, a také to dovede zahrát, a to s čím dál větší suverenitou. Její nástup na Lidickou byl více než skvostný. Režisér Petr Veselý ji obsadil do role Marty v památné inscenaci Albeeho hry Kdo se bojí... Hereckými partnery jí byli v této dnes již legendární inscenaci Karel Janský, Jiří Dvořák a Monika Kobrová. I další role pro ni byla jako stvořená – Čapkova Emilie ve Věci Makropulos. Největším triumfem však byla Alžběta Anglická v režii Zdeňka Černína. Za svůj výkon v titulní roli získala po právu Cenu Thálie 1995. Zdena Herfortová je jednou z mála hereček, které se mohou pyšnit ještě dalšími nominacemi na tuto prestižní cenu – v roce 1998 to bylo za roli statkářky Gurmyžské v Ostrovského dramatu Les a letos za roli černošské podvodnice Ody Mae v muzikálu DUCH.

Jelikož měla již od samého dětství příklon k hudbě a zpěvu – její otec Vladimír Raška byl trombonistou v pražském orchestru Karla Vlacha – bylo jen logické, že v divadle na Lidické ulici potká muzikál. Už dříve v Mahenově činohře účinkovala ve zpěvoherních inscenacích např. jako Dolly Leviová v Hello, Dolly či Bloody Mary v Jižním Pacifiku. Městské divadlo jí nabídlo mnoho zajímavých rolí – Runu v Radúzovi a Mahuleně, Slečnu Schneiderovou v Cabaretu, Goldu v Šumařovi na střeše, Paní Brillovou v pohádkové Mary Poppins, v současné době dojímá diváky jako bývalá učitelka Hana ve Flashdance, baví je její pianistka Jeanette v Donaha!, upovídaná Slepice v Ptákovinách podle Aristofana či zmatená tetička Abby Brewsterová v činoherní komedii Jezinky a bezinky.

Své umělecké zkušenosti také dlouhá léta předávala svým hereckým kolegům na JAMU, kde od roku 1976 učila a posléze i vedla ateliér muzikálu.

Zdena Herfortová pracuje v poslední době nejen v rodném Brně, ale často jezdí také do Prahy. Účinkuje zde v Divadle Metro či v Divadle pod Palmovkou. Spolupracuje s Českou televizí, široká divácká obec ji zná z mnoha televizních rolí. Mezi jednu z nejoblíbenějších je možné počítat Vladěnku Šiktancovou v Četnických humoreskách, nejnověji se objevuje v seriálu Doktoři z Počátků v roli Růženy Malé. Věnuje se také dabingu a práci v rozhlasu.

Do tajů své profese i svého divadelního a osobního života nechá Zdena nahlédnout čtenáře prostřednictvím knihy Jízda přes kočičí hlavy, kterou napsala spolu s Věrou Staňkovou a která bude pokřtěna v rámci slavnostního večera na Činoherní scéně Městského divadla Brno v sobotu 10. října, během něhož Zdeně popřejí k životnímu jubileu její rodina, přátelé a kolegové i veřejnost.