RECENZE: Perverzní zábava, ze které mrazí. Betonová zahrada ve Švandově divadle

Zpracovat do divadelní podoby nezvyklou Betonovou zahradu je určitě nesmírně těžké. Novelu autor vydal v roce 1978, zfilmována byla o patnáct let později a do ústřední role nejstarší sestry Julie byla obsazena dvacetiletá Charlotte Gainsbourg, známá z filmů Larse von Triera Antikrist či Nymfomanka.

Gainsbourg má velmi jemný obličej a rysy, na jevišti smíchovského divadla je nahrazena poněkud drsnější Zuzanou Onufrákovou, která navzdory svému věku dokáže ztvárnit náročnou postavu Julie, jež je o polovinu mladší než ona. K mladistvému vzhledu přispívá i vhodně zvolený účes a nalíčení, nicméně celkový dojem trochu kazí hereččin nakřáplý hlas, navíc s východoslovenským přízvukem. Oproti vyspělé a chladně uvažující románové hrdince ji tento scénář zobrazuje jako vyzývavou lolitku se slovníkem jak dlaždič, která neustále vtipkuje a baví ostatní oplzlými scénkami. Když hned na začátku inscenace předstírá sex nad mrtvolou svého otce, člověk si skoro musí zakrýt obličej dlaněmi.

Na scéně se v rolích jejích mladších sourozenců objeví kromě dalších dvou taky Marek Pospíchal, jenž má představovat čerstvě patnáctiletého uhrovitého adolescenta Jacka. Pospíchalovi se to jeho způsobem hraní skutečně daří, přesto nelze opomenout jeho postupující pleš, která by se dala napravit příčeskem. I jeho černý oblek se stejně černou košilí je spíše kontraproduktivní – herci to opět zbytečně přidává roky navíc. Navíc se děj Betonové zahrady odehrává v parném létě, takže je takřka nepochopitelné, proč jsou všichni herci oděni v černém.

Naopak perfektně provedená je úloha Toma, nejmladšího z dětí (v knize je mu zhruba šest let). Pětadvacetiletému herci Tomáši (i jméno mají stejné) Červinkovi uvěříte jeho infantilní vystupování i touhu oblékat se do ženských šatů. S parukou na hlavě připomíná Dustina Hoffmana v roli Tootsie, když si odmyslíme její nápadné kulaté brýle. Uvěřitelná je i Sue v podání Andrey Buršové, dovádějící jako rozpustilá třináctiletá holka.

Psali jsme: Šokující příběh čtyř sourozenců – sirotků chystá Švandovo divadlo  

Odlišná od McEwanovy knihy je neustálá přítomnost mrtvých rodičů, na které děti mluví, aniž by jim to připadalo nenormální. Z neznámého důvodu odnášejí veškerý nábytek ze scény a místo nich přicházejí s pytli se štěrkem, zřejmě aby naplnili záměr, na který odkazuje název díla. Tomáš Pavelka v roli otce promluví na jevišti jen sporadicky, ale pokaždé to má nějaký skrytý význam. Některé jeho hlášky mířené na Jacka opravdu stojí za to, třeba: „On schválně míchá (beton) tak, aby mě namíchnul." Trochu rozdílná od románu je i konečná scéna s rozuzlením, na kterou si počkejte až do Švandova divadla.

Pochválit musím živou hudbu, skvělého kontrabasistu, také Davida Rottera, který složil zbývající skladby znějící v inscenaci. Bez nich by to bylo jenom poloviční napětí.

Celkové hodnocení: 70 %

BETONOVÁ ZAHRADA

Divadelní adaptace: Petra HůlováRežie: Dodo GombárDramaturgie: Martina KinskáScéna a kostýmy: Eva JiřikovskáHudba: David Rotter

OSOBY A OBSAZENÍ:Jack: Marek PospíchalJulie: Zuzana OnufrákováSue: Andrea BuršováTom: Tomáš ČervinekMatka: Bohdana PavlíkováOtec: Tomáš PavelkaDerek: Jacob ErftemeijerKamarád: Jiří WeinerHudebník: Šimon Marek / Vojtěch Urban