ROZHOVOR: I peklo má svá pravidla, říká režisér muzikálu Mefisto Zdeněk Zelenka

Příběh Fausta jako pověsti je znám tím, že končí špatně. Proč je tomu v tomto případě jinak?

Aby skončil špatně v mém případě není možné, to je vyloučeno. Já jsem pochopitelně přemýšlel jak to zakončit, a říkal jsem si, že je v tom příběhu určitý paradox. Měl jsem nejdříve jiný konec, kde (Markétka) zůstane s mladým (Faustem), ale pak jsem si říkal, že to je pohádka. Základní myšlenka tohoto muzikálu ale je, že láska kvete bez ohledu na věk, že se mají lidi rádi bez ohledu na věk, a to mě zaujalo víc, než kdybych ho tam nechal mladého.

Takže já jsem si z původního Fausta vzal jen tu základní myšlenku, ďáblovu nabídka mládí, Markétku, Fausta a Mefista, sázku mezi Luciferem a Hospodinem. Jinak jsem to samozřejmě musel podřídit zákonům muzikálu, protože má-li to být muzikál, lidé si na něj chtějí chodit odpočinout, ale samozřejmě i vidět něco chytrého, něco k zamyšlení a zábavného, tak jsem musel tomuto záměru vyhovět a napsat to tak, jak to dopadlo.

Kromě konce jako takového je překvapivé i zakončení první části. Byl plánovaný, nebo jste zvažoval i jinou variantu?

V divadle musíte na konci vzbudit zájem o druhou půli. Já jsme v tom mohl pokračovat dál a pořád opakovat historky o tom, jak je mladej, starej, mladej, starej, ale mladý Faust dostane mládí, avšak neví za jakou cenu, a teprve ke konci mu (Mefisto) řekne: „Za tvoji duši." V tu chvíli se starý doktor Faust vzepře a říká : „To bych ztratil sám sebe, duši, tu nemůžu prodat." Vzepře se vědomí toho starého pána. A to, co následuje, divák nečeká.

Ve druhé půli začne jako starý před smrtí, a když se dozví, že je mu intrikou předložena lest, že má mladý Faust být s Markétkou, tak se vzepře myšlence, že by měla Markétka žít s ďáblem, a podepíše to. To je přece krásný motiv. Obětuje se, aby zachránil ji, ne sebe. Pak je zase mladý, ale jak tam správně říká: „Dvakrát jsem zažil mládí, po třetí ho zažiji i se všemi nectnostmi. I v tom je přece života poznání."

Psali jsme: RECENZE: Muzikál Mefisto poráží konkurenci a představuje Pepu Vojtka v životní roli  

To už ale mluvíme o myšlenkách, které nepochází z Fausta od Goeta.

Právě proto jsem to nazval Mefisto, protože právě on se začne zpronevěřovat zákonům pekla a začne duše sbírat, hamounit, bez ohledu na pravidla pekla. Proto Lucifer říká, že se vzepřel zákonům pekla a že jenom peklo je spravedlivé, protože tam se dbá na misku vah a nelze duše získávat podvodem.

Specifická je role Lucifera a Hospodina, která není ani zpívaná, ani hraná, ale taneční. Jak tento nápad vznikl?

Mě to přišlo zajímavé... Nejprve to měla být dialogická role, pak mi ale přišlo, že by to bylo nudné. Kdyby tam nastoupili dva pánové, co si povídají, tak by to byla zkrátka nuda. Ale když dělám muzikál, tak se snažím vždycky najít muzikálové řešení, to znamená choreografické číslo na hlasy. To jsem ještě neviděl, tak jsem poprosil svého kamaráda Viktora Preisse, aby namluvil hlas Hospodina, a najednou to dostává takovou nadpozemskost. Muzikál je vždycky o stylizaci, takže tohle je myslím takové osvěžení a docela to funguje.