ROZHOVOR | Pravidla jsou daná, jede se. Na vás padá tíha zodpovědnosti, říká Vojtek o muzikálu Mefisto

Úvodem klasická otázka: Máte čerstvě po předpremiéře. Jaké jsou Vaše první dojmy, první pocity?

Tím, že dnes (rozhovor byl veden v úterý, pozn. red.) to bylo de facto první oficiální představení, to bylo trošičku nervóznější než normálně, než třeba včerejší generálka. Ta byla lehce na volno, protože lidé věděli, že ještě o nic nejde. I já jsem byl dneska trochu víc nervózní, ale zase si říkám, že je výhoda, že premiéra je až třetího, zítra si to dám ještě jednou a premiéra už bude jako ta generálka.

Nejhorší jsou ty první premiéry, kdy je člověk „vyhozenej" na jeviště před lidi, kteří lístky dostali, takže je to úplně nezajímá a spíše pošilhávají, co kde sezobnou a vypijou. Ale od toho ty premiéry asi jsou. Dneska jsme čekali na reakce lidí, a podle toho se to představení pak odehrává. Nečekali jsme třeba, že zatleskají zrovna v tom a tom místě, nebo že se budou smát, tudíž se to pak kousek protáhne. Čekáte až ten potlesk skončí a podobně. Ale aspoň jsme si to vyzkoušeli. Myslím si, že to bylo dobré a lidé nepoznali chyby.

Lidem se to bezesporu líbilo a ještě než jste přišel sem do novinářské lože, padaly zde názory, že to bylo úžasné jak po herecké stránce, tak i hudební a taneční. Mimo jiné tady ale bylo řečeno, že role Mefista byla psána přímo pro vás.

To si vymyslel Zdeněk (Zelenka, režisér muzikálu, pozn. red.). On to řekl na první tiskovce, až jsem se orosil, protože v tu ránu na vás padá tíha zodpovědnosti. Všichni na vás pak koukají.

Přece jenom musí být něco jiného hrát vedlejší role, a potom nastoupit v hlavní roli do muzikálu, který navíc oslavuje desáté výročí divadla Hybernia. Promítá se to nějak do Vašeho výkonu?

Když už to jednou Zdeněk řekl, tak jsem ho nechtěl zklamat. Říkal jsem si, že nebudu srab a necouvnu, a když už jsem na tu vojnu šel, tak budu bojovat. Já mám možná výhodu v tom, že tahle role je taková dvojrole a já jsem blíženec, takže mě možná ty dvě figury trochu vyhovují. I v tom těle člověk občas zápasí, takže mi skákat z role do role až takový problém nedělalo. Šlo o to opravdu to udělat tak, aby vám lidi věřili, aby se ten pocit, co máte ve své vlastní duši, přenesl na lidi v hledišti.

Ztvárnění dvojrole je ale pořád v Českých končinách trochu nezvyklé. Byť se dnes objevuje i v muzikálech i u nás, dříve to byla výsada hlavně zahraniční tvorby. Nemáte tedy problém vžít se do obou rolí? Přeci jen chvíli hrajete Mefista, tedy ďábla, a najednou jste v opačné pozici...

U mě se to odvíjí od písniček. Tím, jak jsem výš naladěný, tak rockově nebo tenorově mám spíš problém uzpívat toho „starýho dědka", profesora. Dan Barták to psal do té mé polohy, tudíž jsme o tom s Danem docela dlouho mluvili, jak udělat staršího profesora, který nemusí tak tlačit na pilu, jako čert, který musí tu energii pustit ven. Takže se to snažím nějak uhrát tak, že „méně zpívám", aby lidé věřili, že ta stará duše, ten starý člověk už je jiný i po té vnitřní stránce. Možná to někdo až tak neřeší, ale já všechny ty svoje role takhle řeším. Do úplně posledního bodu.

Bylo vidět, že si opravdu vyhrajte se vším...

Já si vystavuji tu roli tak, aby bylo všechno vidět. Cokoliv, třeba ruka, tedy třes ruky. A i kdyby si toho všiml jen jeden člověk v hledišti, tak je to dobře.

Během představení to šlo poznat...

Já se na to opravdu zaměřuji. Například díky Járovi Dulavovi. Kvůli takovým lidem, kteří jsou zkušení herci a pomohli mi nebo mi říkali nápady. Seděl a říkal: „Hele, zkus tam udělat tohle, třeba to půjde, třeba to bude blbý." Takže jsme si tak nějak vzájemně pomáhali. Je to týmová práce a to mě baví

Která z těch rolí se vám hrála lépe? Mefisto nebo Faust?

Faust je samozřejmě větší výzva. Protože ta energie čerta, tu já v sobě mám z rockové kapely, tak nějak celoživotně jsem energický člověk, a tady byla výzva to v sobě ubrzdit, nezačít jančit jako dědek, a počkat si, až se tam zatočíme.

Můžete vůbec srovnat atmosféru na koncertě a na jevišti?

To se nedá. Rockový koncert si užívám, protože říkám svůj názor a názor kapely. Tady „říkám" názor scénáristů a hudebního skladatele, protože jsem jenom interpret. V kapele je to názor nás, takže je to úplně jiná energie. Tam například improvizujeme v mluvení mezi písničkami, protože já nejsem ten typ, co by si napsal bodový scénář a říkal pořád to samé. Já to nemám rád, já mám rád změnu. Každý koncert uvádím jinak, protože mě to už po desátém koncertu taky vadí a pak si říkám „Ježiš, to už jsem říkal minule, to je blbost." Takže se snažím reagovat na lidi, na situaci kolem sebe. Tady je to dané, pravidla jsou daná a jede se.

Jak se vám učí muzikálové písničky? Přece jenom v kapele zpíváte hlavně ty rockovější

Díky tomu, že se učím celý život, mi to takový problém nedělá. Pro mě je třeba horší naučit se mluvené slovo doma, protože když nemáte odezvu... Tu písničku se naučíte, protože to jedete sám nebo si to nahraji ve studiu a pouštím si to v autě do zblbnutí, takže si to opakujete tak dlouho, až se vám to v té hlavě uloží, a pak už to jenom pouštíte ven. Ale mluvené slovo se lépe učí až na jevišti přímo s partnerem, který vám reaguje na repliky zpátky, a i pohyb vám umožní si vzpomenout, když něco zapomenete. Tady jsem stál, musím říct tohle, ono to opravdu pomáhá. U těch písniček je to jedno, tam to de facto sypete.

Zpěvu se věnujete spoustu let a když se kapelou objevíte na pódiu, cítíte se jako doma, a víte že fanoušci na vás budou nějakým způsobem reagovat. Když ale vystoupíte v divadle na pódium, máte trému?

Nemám takovou tu destruktivní trému, kterou jsem míval. Třeba když jsem začínal v roce 1995 v Krysaři, tak jsem byl úplně vyřízenej, to jsem se klepal, stáhlo se mi hrdlo a nevydal jsem ze sebe kloudný tón. Dneska je to taková tréma, která vás nakopává, kdy si říkáte „A teď vám ukážu, konečně po těch třech měsících jdeme před lidi, už to ze sebe pustím, a konečně budu mít volné dopoledne a nebudu zkoušet." Opravdu jsme zkoušeli od prvního srpna, ze začátku každý den, po tom, kdy už máte alternaci, se třeba prohazujete a střídáte, ale i tak je to náročné, protože chcete předvést nějaký výkon. Já jsem chodil na každou zkoušku, protože já jsem v tomhle takový poctivec.

Co říkáte na vaší alternaci na Jiřího Zonigu, který roli vlastně dostal na poslední chvíli?

Jirka do toho chudák spadl, protože odpadnul Honza Ježek, pro kterého si myslím, že ta role nebyla úplně ideální. On je výborný operní zpěvák, ale tady jsou písničky i trochu rockovějšího rázu, a myslím si, že se na to moc nehodil. Ale Jirka s tím bohužel souhlasil a za týden se musel naučit to, co já jsem se učil skoro tři měsíce. Já mu strašně držím palce, protože je to fajn chlap, a já mu čtvrtého, kdy mám zrovna koncert, budu držet palce, aby to před lidmi dal. Ono tam je toho mluvení strašně moc, písničky už umí, je to taky zpěvák, takže se písničky naučí hned, ale to mluvení u nás neherců je trochu oříšek, takže mu držím palce, ať mu lidi ve stoje zatleskají.

Kde Vás v současnosti můžeme vidět, kromě divadla Hybenia?

Většinou, když mám volno, tak hraji v divadle Broadway v Angelice. Mám teď listopad docela nabitý, protože jsem nehrál v září ani v říjnu.