Poslední premiéra před prázdninami: CRY BABY CRY ve Švandově divadle na Smíchově

Autorská inscenace dámské šatny Švandova divadla - pět žen se na kurzu life coachingu pokusí zjistit, jak by měly změnit svůj život. Může nás ale vůbec někdo naučit, jak žít a jak být šťastný? Odpoví zkušený kouč v podání Michala Dlouhého či Jaroslava Šmída.

Změnit svůj život přijdou Klára Cibulková, Réka Derzsi/Eva Vrbková, Kristýna Frejová, Petra Hřebíčková a Blanka Popková, pod režijním dohledem Martiny Krátké.

Proplačte se s námi ke štěstí!Jak se cítila Klára Cibulková v roli asistentky režie a jak se zkouší Michalu Dlouhému se samými ženami? Přinášíme Vám další rozhovory.

KLÁRA CIBULKOVÁ (asistentka režie)

Klára Cibulková se narodila se v roce 1975 ve Znojmě.  Vystudovala DAMU, kde mezi její pedagogy patřila i herečka Věra Galatíková. Poté nastoupila do souboru CD94, s částí kolegů pak přešla do Švandova divadla. S hereckým kolegou Tomášem Pavelkou mají syna Matyáše a dceru Magdalenu. Opravdu není příbuzná s Vilmou Cibulkovou! V současnosti ji diváci mají šanci vidět také v inscenacích Nakrm hada na své hrudi, Řemeslníci, Eskalátor, Kdo je tady ředitel? či Nebe nad Berlínem a v nejnovější inscenaci Vladimirova děvka.

Představ nám svoji postavu? Jak moc jsi to Ty?

Ivona je matkou 3 dĕtí, již velmi dlouho na mateřské dovolené. Její život zcela vyplnila péče o domácnost a dĕti, zcela vymazala své vlastní potřeby a stala se postupnĕ velitelem, koordinujícím životy svých nejbližších. Dostala se tak do izolace, rozpustila se v potřebách ostatních a ztratila se v každodenním stereotypu - jak sobĕ, tak svému muži. Z obrovské lásky a z přesvĕdčení, že jedinĕ tak to má být ..., se stala nesnesitelnou.

Já jsem matka dvou, občas tří dĕtí :), a vím, že bez velké vzájemné tolerance, lásky, pomoci a vstřícnosti nemusí být krize vzniklé rodičovstvím nĕkdy překonány, zvlášť, když vztah partnerů ješitnĕ neustojí odsunutí na druhou kolej na úkor dĕtí. Je to radost, zázrak a velký dar, ale také hodnĕ únavy a málo spánku, spousta pochybností a mnoho učení se. Díky za to! A díky i za to, že mám vedle sebe muže, se kterým, troufám si říct, zvládnu vše. Mám ze své minulosti i zkušenosti vztahů, kdy člověk, ač v páru zůstává sám, osamocený a nemilovaný..., a pak je třeba jednat.

A kdybys nebyla Ivona, která z ostatních postav je Ti blízká?

...když ne Ivona, tak která? Blízká nevím, každá z nich je svým tématem zajímavá...možná Renata se svou neschopností se rozhodnout a stoprocentním výkonem, možná Bĕtka se svou vĕčnou pochybností o sobĕ...

Prošla jsi Ty sama kurzem life couchingu a jakou s ním máš zkušenost?

Žádným kurzem life couchingu jsem neprošla, zatím jsem koučem sama sobĕ. Je pravda, že jsem se vĕnovala reiki, józe, taiči, baví mĕ pronikat do čínské medicíny, fyzioterapie, homeopatie... To vše za účelem lepšího poznání sebe sama a propojenosti mé duše a tĕla, abych si, až mi bude ouvej, umĕla sama pomoci... Mám jednoho medicinmana v Beskydech v Čeladné - ten mĕ hodnĕ potrápil, hodnĕ jsem si u nĕj hrábla dovnitř a nebylo to příjemné, ale strašnĕ moc mĕ na mé cestĕ posunul vpřed.

U tohoto zkoušení máš také funkci asistentky režie – jaké to je, vidět zkoušení tak trochu z druhé strany?

Tak nevím, jestli tomu říkat asistent režie... Snažím se posunovat vĕci vpřed, zařídit kontakty, komunikaci mezi jednotlivými složkami, hlídat detaily.. Je to spíš taková logistická funkce s tvůrčími prvky, jakýsi bacgkround toho všeho, aby to klapalo. To vše v tĕsné spolupráci obou Martin - Krátké (režie) a Mĕšťanové (produkce), a pak samozřejmĕ se všemi kolegynĕmi a kolegy, se kterými jsme dávali dohromady scénář. A jestli to vidím zvenku, tak pak jedinĕ výstupy jako text a vzájemné diskuze o nĕm, které trvaly skoro rok, pozvánka, program, plakát, dotáčky..., ale jinak to zvenku nikdy neuvidím, protože v tom hraju a už se nemůžu dočkat, až se budu moct soustředit jen na to. Čeká nás vlastnĕ to nejtĕžší a nejnáročnĕjší... Nazkoušet to, sehrát se, bavit se tím... Stvořit plnohodnotnou a smysluplnou inscenaci, která bude lidi zajímat. A máme na to dva týdny..., ale jsem přesvĕdčená, že zadĕláno máme ....

Co by si měli diváci odnést z představení? Pro koho hrajete?

Asi to bude vyznívat jako ženské představení, ale je to omyl, máme tam dva úžasné muže, kolegy a kamarády, kteří nám dĕlají zrcadlo... Aby to bylo vyvážené, protože jsme spojené nádoby a ač vnímání svĕta můžeme mít už zásluhou hormonů rozdílné, je přece nádhera, když i v rozporu dokážeme společnĕ rezonovat... Navíc si myslím, že s dávkou humoru nám vlastní  jsme k sobĕ, jako k ženám, pomĕrnĕ kritické a dokážeme se na sebe podívat jako na "krávy", které si leccos zpackaly samy, aniž jsou si to ochotny přiznat... A to by třeba mohlo být to, co by si diváci mohli odnést... To, že za naše problémy si velmi často můžeme sami a že pokud s tím sami nebudeme chtít nĕco udĕlat, žádný kurz, pilulka, dieta apod. nám nepomůže. Zkrátka skočit do vody a snažit se neutopit a jednou v budoucnu se třeba nechat tím širým oceánem jen tak nadnášet... beze strachu.

MICHAL DLOUHÝ (stálý host ŠD) je na smíchovské scéně k vidění v inscenacích Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení a Vladimirova děvka (premiéra 1. 6. 2013). Zároveň zkouší CRY BABY CRY.

Jaké to je, zkoušet s dámskou šatnou?

Myslím, že to je poprvé, co zkouším v přesilovce dámského kolektivu a je to úžasné, protože jsem hýčkán, jsem opatrován, mám vše, co potřebuji a všichni si mě konečně váží.

Jaké to je, když Ti kolegyně nabídne malou roličku a na první čtené se ukáže, že jde o roli málem hlavní?

No, to byla trošku zrada, navíc do toho zkouším Vladimirovu děvku. Ale když jsme měli první čtenou zkoušku a text se poprvé přečetl, bylo by mi už líto to nedělat. Je to tak hezky napsané, tak dobře připravené, že jsem nakonec rád, že tam s holkama jsem.