ROZHOVOR: S režisérem Mariánem Amslerem nejen o Hrdinech a monstrech

Marián Amsler (1979) vystudoval divadelní dramaturgii a následně postgraduální studium v oboru činoherní režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jako host režíroval v mnoha českých a slovenských divadlech (Slovenské národní divadlo, Dejvické divadlo, Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Divadlo Andreja Bagara v Nitře, Západočeské divadlo v Chebu a další). Za své inscenace Čechovových her Platonov a Ivanov už dvakrát získal prestižní slovenskou cenu Dosky v kategorii Objev roku. V roce 2012 získal cenu Dosky za nejlepší režii za inscenaci hry Anny Jablonské Pohania v Slovenském národním divadle. Od roku 2010 je uměleckým šéfem HaDivadla.Na co se mohou diváci v nové divadelní sezoně s názvem Hrdinové a monstra těšit?V HaDivadle se v nastávající sezoně zaměříme na tři klasické tituly světové dramatiky a jednu dramatizaci proslulého románu Zámek Franze Kafky. V říjnu zahajujeme sezonu adaptací první Čechovovy hry bez názvu, Sežereš sám sebe (Platonov). V interpretaci mladého slovenského režiséra Lukáše Brutovského bude následovat určitě originální Maryša, s premiérou v lednu 2014. Sen čarovné noci, podle Shakespearovy komedie pro nás připraví režisérka Petra Tejnorová ve spolupráci se světoznámým choreografem Jarem Viňarským a na závěr nás čeká už zmíněná zbrusu nová adaptace Kafkova Zámku z tvůrčí dílny režiséra Ivana Buraje a dramaturgyně Dagmar Radové.Jaký je Váš oblíbený tvůrce české a světové divadelní tradice?Ze světových autorů je to rozhodně Anton Pavlovič Čechov, který položil základy moderního dramatu, tak jak ho známe.První premiérou divadelní sezony je nová adaptace Platonova s názvem Sežereš sám sebe, co mohou diváci očekávat?Sežereš sám sebe je naše interpretace Čechovovy prvotiny, bez názvu, která se běžně uvádí pod titulem Platonov. Je to hra o generaci bez otců, o generaci, která se vyrovnává se silnými společenskými změnami a pokouší se definovat svůj nový světonázor. Hra je nesmírně aktuální a silná. Dokáže kombinovat melodrama o lásce, nevěře s velkými existenciálními tématy, které lidé prožívají už po celá staletí. Diváci by si ji rozhodně neměli nechat ujít!Co je pro Vás při vytváření nové inscenace rozhodující?Na prvním místě stojí herci – nepracuji s nimi jako s loutkami, ale jako s osobnostmi, které mají na jevišti reprezentovat nějaké postoje a názory. Pokud bych neměl v souboru silné herecké osobnosti, asi bych si na Platonova netroufl. Druhým důležitým aspektem je dramaturgická koncepce inscenace – vždy se snažím jednoduše a konkrétně definovat si témata, která mají v inscenaci zaznít a skrz herce je poté protlačit divákům. A na třetím místě je výtvarná a hudební složka, která dává celé inscenaci tvar, vyznění a sílu.Na co byste Vy osobně chtěl z dalšího programu HaDivadla diváky pozvat?Rozhodně na naše poslední autorské projekty, ať už to je Soumrak samců slovenské režisérky Slávy Daubnerové, pojednávající o mužích dneška, nebo na reFrankensteina režisérky Anny Petrželkové, který je docela moderním převyprávěním klasického hororového mýtu. A co se týče kvalitních komedií, tak rozhodně Perplex, ve kterém exceluje čtveřice herců střední generace: Martin Siničák, Eva Novotná, Kamila Valůšková a Jan Lepšík.Jakou událost poslední doby v divadelní, filmové, hudební nebo umělecké oblasti považujete za opravdu zajímavou?Co se týče divadla dostala mne inscenace Davida Jařaba Rechnitz ve Slovenském národním divadle, film Gravitace, dokonalý příklad katarzního počinu pro 21. století, z hudby soundtrack k Luhrmannovu filmu Great Gatsby a v oblasti literatury knížky Kateřiny Tučkové, které v dokonalé symbióze kombinují fakta s fikcí.A jaké jsou Vaše osobní a pracovní plány do budoucna?Po HaDivadle začínám zkoušet inscenaci Jane Eyrová ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, je to docela obrovský projekt, tak už se na to třesu...Děkujeme za rozhovor.